TOPlist CB Jilemnice-Ikonka pro Vás






Free PHP Scripts from the PHP Junkyard

www.weblight.cz

Powered by phpBB2

Parabola.cz

Hostuji na Otoman.cz

Zive.cz

Meteocentrum - vše o počasí

pirane.xf.cz

PicoSearch.com




Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 5.
@ OK1AIY
____________


Pásmo 24 GHz (vlnová délka 1,25 cm)
Při dalším povídání se vrátíme zpátky do poloviny 80. let. 24 GHz bylo tenkrát dalšímpásmem uvolněným pro radio-amatérské experimentování. (U pásem 6 a 9 cm tomu bylo později.) Po zkušenostech v pásmu 3 cm jsme věděli, že to snadné nebude, ale přesto jsme se do toho s Jirkou, OK1MWD, pustili. Rozdělili jsme si práci podle možností, Jirka se ujal složité mechaniky kolem posledních násobičů a směšovačů, moje práce spočívala v přípravě signálu LO na potřebné výkonové úrovni podobně, jako tomu bylo v případě 10 GHz. Jako vzor nám posloužila první konstrukce od DB6NT popsaná v časopise DUBUS. Zapojení některých dílů je na obr. 153 a 154. Řetězec varaktorových násobičů bylo třeba budit poněkud větším výkonem, aby poslední devítinásobič a zároveň směšovač pro TX vyprodukoval výkon alespoň několik mikrowattů (či desítek mikrowattů). Kmitočtový plán byl volen tak, aby se šlo přes 445,3 MHz, kde je jako poslední aktivní zesilovač výkonový modul z profi radiostanice. Pro pásmo 440 MHz jich bylo několik typů a bylo je možné už mezi radioamatéry opatřit.
Klíčové součástky byly vhodné varaktory, ten první musel snést značný výkon. Přestože to nebyla (ani v okolní Evropě) levná záležitost, podařilo se je opatřit. Claus, DL7QY, ochotně vypomohl jako už mnohokrát před tím (obr. 155). Exponovaný byl i ten poslední v násobiči-směšovači. Ukázalo se, že tam výborně funguje typ BV12 a BV15 z TESLA VÚST – dokonce lépe než podobný od firmy „Microwave“. Rovněž tak směšovací diody. Vlnovodem ke směšovači přijímače odchází i signál jenom vynásobený (445,3 x 54) – tedy LO. Od směšovače směrem k anténě byl později zařazen i filtr. Měřit nebylo čím (vlnoměr končil na 3 GHz) a jedinou pomůckou byl detektor s diodou (sovětské DK-V8 nebo D403) a mikroampérmetr. Koncem roku 1987 již byla obě zařízení zkompletována natolik, že bylo možné přikročit k praktickým zkouškám. Bylo to u Jirky v Jičíně – byl nyní na řadě... Protože se obě zařízení nevešla na jeden stůl, bylo nutné srazit dva stoly k sobě. Pro první přiblížení jsme museli propojit obě zařízení vlnovodem, změřit přesně kmitočet oscilátorů a spočítat, kde se na stupnici mezifrekvence najdeme. To se povedlo a pak už jen postupně ladit na nejsilnější signál. Pak bylo možné zrušit propojení vlnovodem, přišroubovat malé „horny“ a udělat první SSB spojení. Bylo to 5. 12. 1987. Pokrok se ale tenkrát ubíral velmi rychle, v DUBUSu vyšel další již zdokonalený popis od DB6NT osazený již GaAs FETy a pro nás to znamenalo pustit se do další, již druhé generace transvertoru. První zařízení sloužilo jednak jako „tester“, při závodech jsme s tím navazovali spojení a později to přebudovali na maják. Jako OK0EL to slouží dosud (obr. 156 a 157).

Obr. 153. Schéma zapojení varaktorového násobiče – směšovač pro 24 GHz podle DB6NT:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 154. Schéma zapojení části násobičů a zesilovač transvertoru pro pásmo 24 GHz:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 155. QSL-lístek ze 70. let. Claus Neie, DL7QY, patřil již tenkrát na UKV k evropské špičce:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 156. 24GHz transvertor 1. generace, nyní maják OK0EL pro pásmo 24 GHz:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 157. Transvertory pro pásma 24 a 10 GHz 1. generace; nyní jsou z nich majáky OK0EL na kótě Žalý:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 158. Schéma zapojení soustavy varaktorových násobičů pro získání oscilátorové injekce v pásmu 24 GHz (díl 445 MHz – 2671 MHz) :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 159. Výkonový zesilovač na 445,3 MHz:

Klikněte pro zvětšení


Obrázky části schémat zařízení 1. generace pro pásmo 24 Ghz ukazují, jak energeticky náročná byla celá konstrukce. Proud ze zdroje byl několik ampérů, takže při provozu z baterií bylo zařízení provozováno jen nezbytně krátkou dobu. U konstrukce další generace již tomu bylo jinak. Galiumarsenidové tranzistory umožnily provedení násobičů, směšovačů i zesilovačů přímo na kmitočtu 24 GHz. Typy MGF1302 a MGF1303 od Mitsubishi byly tak dobré a hlavně „odolné“ ve srovnání s jinými výrobci, že je s nimi konstrukce doslova „vydlážděná“. První – jednoduchá verze je schematicky znázorněná na obr. 160. Směšovače pro RX i TX jsou zařazené za sebou. Z počátku nebyl použit ani filtr a přes přírubu R220 byla připojena anténa. Výkon byl jen velmi malý (jednotky miliwattů), ale nebyl potřeba anténní přepínač. Dalším zlepšením byl zesilovač, nebo soustava zesilovačů zařazovaná pomocí vlnovodného přepínače na vysílací nebo přijímací stranu (obr. 161). Pro obsluhu to znamenalo jeden úkon navíc, ale někteří použili k ovládání „servomechaniku“, která při změně provozu RX-TX přepínačem o 90 ° pootočila. Pro práci na 24 GHz to znamenalo velký posun kupředu. Bylo možné dělat i delší spojení a hlavně „první spojení“ s okolními zeměmi. Protože bylo zařízení zhotovené prakticky celé „po domácku“ a znamenalo hodně vynaložené práce, lze jej charakterizovat jako „odstrašující příklad“. Podrobný popis konstrukce je v literatuře [1, str. 180 až 190].
Další, již třetí generace přišla na řadu s popisem subharmonického směšovače od DB6NT v časopise DUBUS pod názvem MK1. Jednoduché a na součástky nenáročné zapojení funguje pro příjem i pro vysílání, kde dává 0,5 až 1 mW výkonu a hlavně injekce LO je na polovičním kmitočtu, což je v našem případě 12 GHz. (Funkce je podrobně popsaná v literatuře [9].) Směšovací diody jsou použity z nefunkčních 10GHz satelitních konvertorů staršího provedení z 90. let. (Byly natolik velké, že je bylo možné vypájet a znovu použít. Není jisté, zda by je v současných moderních konstrukcích bylo možné vůbec spatřit...) Míla, OK1UFL, je použil do několika podobných konstrukcí včetně dalších součástek, které zmíněné satelitní konvertory obsahovaly. Jeho transvertor se subharmonickým směšovačem je na obr. 162.

Obr. 160. Základní verze zapojení transvertoru pro pásmo 24 GHz:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 161. Transvertor pro pásmo 24 GHz 2. generace:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 161b. Transvertor pro pásmo 24 GHz 2. generace, čelní pohled:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 162. Transvertor OK1UFL pro pásmo 24 GHz se subharmonickým směšovačem od DB6NT. Přes svoji jednoduchost a výkon asi 1mW bylo zařízení velmi funkční:

Klikněte pro zvětšení


Se začátkem nového tisíciletí přibývalo stále dokonalejších součástek a Michael, DB6NT, nabízel pro pásmo 24 GHz komponenty úctyhodných parametrů. Samozřejmě to svádělo ke zhotovení nového transvertoru s lepšími vlastnostmi a jednodušší obsluhou. Rozhodnutí urychlila konference IARU v roce 2005 ve Vídni, která pozměnila rozsahy některých mikrovlnných pásem včetně 24 GHz. Z původních 24 192 MHz byl nyní začátek pásma 24 048 MHz. Znamenalo to transvertor přeladit, mnohdy to představovalo i další komplikace, a tak bylo vhodné vyrobit jej vlastně od základu nový. Oproti nižším pásmům, kde můžeme i v domácích podmínkách v dílně (nebo na kuchyňském stole) vytvořit nějaký ten větší výkon, to v pásmu 24 GHz jde velmi těžko. Nakonec si to už leckdo zkusil (obr. 163, 167 a 168). Ostatním nezbylo, než tyto „klíčové“ díly zakoupit hotové – profesionálně vyrobené. Transvertory z té doby jsou na obr. 164, 165 a 166. Mají anténní relé a „sekvencer“ zajišťující bezpečný provoz už více než desítku let.

Transvertory další generace, využití inkurantních dílů
Pro správné pochopení se musíme vrátit asi o 20 roků zpět, kdy pro přenos dat byla úspěšně obsazovaná pásma 23 a 26,5 GHz. Příslušné soupravy vyráběly firmy zvučných jmen po celém světě, konstrukce byly velmi pečlivě propracované jak elektricky, tak i mechanicky. Obsahovaly jednotlivé funkční celky pospojované koaxiálními kablíky s konektory nebo i pevnými „semirigidy“. Jednotlivé firmy měly už svůj „rukopis“, z důvodů zmenšení rozměrů byly některé funkční celky postupem času sdruženy. V těch starších byly i Gunnovy generátory, oscilátory s fázovými závěsy, směšovače a zesilovače různých výkonů až do 2 wattů, filtry a velmi kvalitní parabolické antény různých velikostí s odpovídajícími ozařovači.

Obr. 163. Transvertor pro pásmo 24 GHz od Edy, OK2BPR. Unikátní konstrukce se zesilovačem přepínaným servem. Vše vyrobeno doma v dílně:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 163b. OK2BPR směruje zařízení na SP9MX:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 164. Současná verze transvertoru pro 24 GHz OK1UFL se zesilovači, rok 2004. Anténa je parabola o pr. 65 cm:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 165. Transvertor pro 24 GHz 3. generace OK1AIY; pohled z boku:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 166. Transvertor pro 24 GHz 3. generace OK1AIY spolu s transvertorem pro 47 GHz – Klínovec, r. 2012:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 167. 1. generace transvertoru pro 24 GHz OK1JHM se subharmonickým směšovačem (rok 2002):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 168. Transvertor pro 24 GHz OK1JHM 2. generace, doplněný doma zhotovenými zesilovači na straně RX i TX:

Klikněte pro zvětšení


Moderní doba vyžadovala stále větší objem přenesených dat, takže postupně byla tato zařízení obměňována za nová, dokonalejší a ta původní šla jak jinak než do šrotu. Dělo se to po celé Evropě směrem od Západu k Východu, a tak se „šťastnou náhodou“ dostávaly mezi tvořivé radioamatéry desítky různých typů těchto zařízení. Některá byla více či méně vhodná k přeladění, takže se do toho ti nejšikovnější pustili a přelaďovali celé soupravy, nebo využili jen jednotlivé díly. Těm nejvhodnějším říkáme důvěrně DMC moduly (DMC Stratex Networks – mikrovlnná firma v USA; dělali více typů, obr. 169 a 170) a jejich začlenění do nových konstrukcí je na obr. 171 a 172. Popisované mikrovlnné spoje byly obměňované před 10 až 15 léty, takže další „přísun“ již patrně nebude. Je to špatná zpráva pro příští konstruktéry zařízení pro pásmo 24 GHz. Ne že by to měli obtížnější, ale určitě to bude dražší... Novější provedení se již liší, mikrovlnná část je soustředěna na jedné desce, kde si můžete lupou, nebo lépe mikroskopem prohlédnout i vnitřní strukturu jednotlivých čipů, ale mnoho se toho použít nedá. Snad jen přívodní (napájecí) konektor typu „N“ a množství šroubků, které možná nebudou „metrické“, ale určitě budou nerezové... Taková konstrukce je na obr. 173 a 174. Srovnání staršího a nového provedení ukazuje nutnou racionalizaci pro zlevnění výroby. Dalšími požadavky jsou také menší rozměry a hmotnost, takže ta nejnovější provedení mají celou elektroniku umístěnou přímo u ozařovače v ohnisku paraboly.

Obr. 169. Modul DMC pro 24 GHz, menší verze (setkání Zieleniec 2012):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 170. Modul DMC pro 24 GHz, větší verze. Přes konektory stačí přivést LO, IF a anténní přepínač (vyskytovalo se to jen v sousedním Polsku):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 171. Transvertor pro pásmo 24 GHz od OK1EM, konstrukce OK1VM s použitím modulů DMC jiných typů (výskyt u našich severních sousedů):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 171b. Další pohled na transvertor pro pásmo 24 GHz od OK1EM:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 172. 24GHz transvertor Edy, OK1UFF. Vyrobil ho OK1EM s použitím DMC modulu v r. 2010. Kovová vodotěsná skříňka umožňuje venkovní montáž na stožáru:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 173. Souprava pro pásmo 23 GHz od firmy NOKIA. Mikrovlnná část je na Cu pozlacené desce uprostřed:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 174. Detail mikrovlnné části 23GHz soupravy NOKIA. Patrné jsou čipy zesilovaču a vazba do vlnovodu pro RX a TX:

Klikněte pro zvětšení


Jak bylo již dříve napsáno, šlo do šrotu množství mikrovlnných souprav od různých výrobců z celého světa a něco málo z toho skončilo i v radioamatérských rukou. Jednou z nich byla i 23GHz souprava od firmy TELESTAR (mikrovlnná firma v USA). Mezi mnoha hezkými součástkami byla i v přijímací části nevelká kostka se čtyřmi SMA konektory s označením CSA 935974 od firmy CELERITEK. Jedná se zřejmě o kvadraturní dvojitě vyvážený směšovač, který z principu své funkce potlačuje zrcadlový kmitočet, takže by před ním nemusel být předřazen jinak nezbytný filtr. Velkou předností je širokopásmovost ohledně volby mezifrekvenčního kmitočtu a k tomu příslušného LO. Odzkoušena byla mf od 2 m až po 23 cm. Potřebná úroveň LO je 1 mW (0 dBm), ale i 10x méně – tedy 100 mW ještě bylo funkčních. Praktické zkoušky (obr. 175 a 176) byly natolik příznivé, že jsem to jak se říká „nevydržel“ a obestavěl zmíněný směšovač transvertorem. S výhodou jsem použil i cirkulátoru a elektromagnetického „ventilu“ uzavírajícího vlnovod přijímací větve při vysílání. Řídicí sekvencer má výkonové prvky „zdvojené“ malými relé s přepínacími kontakty pro proudy do 10 A (bylo také potřeba změnit funkci právě pro zmíněný ventil), takže by mohl být použit i větší koncový stupeň, kdyby se jednou nějaký vyskytl. Z DMC modulu je k dispozici i budicí výkon 40 mW. Pro stávající malý PA stupeň (0,7 W) je budicí výkon redukován na 1 mW pomocí útlumu, zhotoveného z úseku méně kvalitního koaxiálního kabelu. Celkovou sestavu ukazuje blokové schéma na obr. 177 níže.
Dalším příkladem použití inkurantních dílů je sestava od Mirka, OK1DGI. Transvertor má zhotovený z vlastnoručně vyrobených dílů, ale vodotěsná skříň určená pro venkovní montáž na stožáru je včetně antény o průměru 60 cm z profi spoje pro 26 GHz (obr. 178).

Mirek o tom píše:
„V současnosti máme 24 a 47 GHz na společném výložníku na stožáru. Antény jsou na něm seřízeny, aby směrovaly stejně, a montují se jako jeden celek. Vyřešil jsem tím kalibraci směru, když přijedu na kótu. 24GHz maják slyším, podle něj si nakalibruju úhel. Protože na 47 GHz maják neslyším, neslyším nic, čeho bych se mohl chytit, tak tím společným upevněním si tím majákem na 24 GHz nakalibruju obě pásma – a to je důvod, proč jsem tu společnou montáž dělal“ (OK1KKD).Upevnění na stožáru vyžaduje přesnou a stabilní montáž ohledně elevace i azimutu. U paraboly o průměru 60 cm stačí chyba jen 1 ° a přičteme-li k tomu neznalost přesného kmitočtu, je „neúspěch zaručený...“.
Že to jde, ukazuje obr. 179 ze stanice OK1KKL na Kozákově (JO70PO).

Obr. 175. 24GHz směšovač od firmy Celeritek, poslech majáku OK0EA:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 176. Detailní záběr směšovače pro 24 GHz Celeritek při poslechu majáku OK0EA na Kozákově. Jedním kabelem je přiveden LO, z výstupu mf jde kabel přímo do FT-290R a ze zdroje napájecí napětí 6 V. Na vstupu je přišroubovaná přechodka vlnovod-kabel. Již v této podobě byla přijímací část obdivuhodně funkční :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 177. 24 GHz transvertor OK1AIY (4. generace). Blok. schéma kreslil OK1UFL:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 178. Transvertor pro 24 GHz Mirka, OK1DGI, ve vodotěsné profi skříni z pojítka pro 26 GHz. Vhodné pro montáž na stožár:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 179. OK1KKL, 1. subregionál 2017:

Klikněte pro zvětšení


Konstrukce v pásmu 24 GHz pro spojení EME
Úvodem ještě pohled na transvertor (obr. 180), jehož popis a blokové schéma je na obr. 177. Je zhotoven pro práci ze stativu a s výkonem do 1 W je určen pro pozemská spojení. Na obr. 181 je transvertor pro EME od Františka, OK1CA, ve vodotěsné skříni, tedy pro venkovní montáž. Je patrná jistá podoba ve výhodném použití některých inkurantních dílů, ale koncový stupeň s výkonem 12 W jej předurčuje pro provoz EME. Vstupní předzesilovač a koncový stupeň je od DB6NT, vlnovodový přepínač je od firmy SPINER. Umístění v ohnisku paraboly je na obr. 182.
Na dalších obrázcích (obr. 183 až 185) je EME zařízení OK1KIR s popisy od Toníka, OK1DAI.

Obr. 180. 24GHz transvertor OK1AIY 4. generace:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 181. Transvertor OK1CA pro provoz EME. LO je synchronizován z 10 MHz GPS:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 182. Transvertor OK1CA v parabole o průměru 4,2 m (F/D 0,5). Ozařovač v ohnisku je „horn" optimalizovaný na danou parabolu. Správné rozměry byly získány až „napotřetí“ (nastavované podle šumu Měsíce):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 183. Nový transceiver OK1KIR pro pásmo 24 GHz. Horn (ozařovač) navržený pro anténu s F/D 0,42, za ním WG (vlnovodný) přepínač, dole LNA (nízkošumový zesilovač) a nahoře „magické T“ pro sdružení obou SSPA:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 184. Jiný pohled na nový transceiver OK1KIR pro pásmo 24 GHz. Každý 10W SSPA je na mohutném chladiči pro zajištění spolehlivého provozu v parném létě i v době, kdy je Měsíc „blízko“ Slunce a prostor v ohnisku se mění na pec:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 185. Detail transceiveru OK1KIR v ohnisku antény. Pod ním je držák umožnující pohyb ve všech třech osách (X/Y/Z) pro nastavení ústí ozařovače do osy otáčení rotátoru polarizace a polohy jeho ústí v ohnisku:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 186. Fázovač 24 GHz. Magické T je použito pro sdružení dvou SSPA. Vlevo a vpravo od něho jsou vedení pro ohebné vlnovody. Uprostřed WG příruba pro přívod budicího výkonu celého PPA. Šrouby posouvají magické T vlevo nebo vpravo a tím se dolaďuje fáze celého PPA. Na koncích vlnovců jsou WG/SMA přechody pro buzení obou PA. Při posouvání je jasné maximum výkonu...

Klikněte pro zvětšení

Obr. 187. Tajemství fázovače. Vedení kolem vlnovce ho nutí se zkracovat/prodlužovat a ne se pouze prohýbat a tím měnit svou délku :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 188. Napájení zařízení OK1KIR pro pásmo 24 GHz s rotátorem polarizace a propojovacími kabely. Jeden koaxiální kabel je pro mf 145 MHz, druhý koaxiální kabel je pro 125MHz injekci transvertoru. Ta je dole v kontejneru zalokována GPS pro zajištění stability a přesnosti. To je nezbytné pro nové digitální druhy provozu, kde chyba 50 Hz je od protistanic ihned zdůrazněna s vykřičníkem. Silové vodiče jsou pro napájení PPA (25 A)...

Klikněte pro zvětšení


Provoz EME v pásmu 24 GHz u OK1UWA – první spojení
Pro ty, co měli pásmo 24 GHz se svojí obtížností již nějak zažité, byla informace o prvním EME spojení doslova „šokem“ a stojí za to se o něm trochu rozepsat. Josef, OK1UWA (obr. 189) se vyučil v Semtíně v oboru měřicí a regulační techniky a v podniku TESLA Hradec Králové se dostal do kolektivu starších zkušených hamů, kde se bylo možné hodně naučit. Říkají, že jakmile si něco „umanul“, dotáhl to až do konce mnohdy i za cenu značné námahy. Začátkem devadesátých let přešel do nově vzniklé firmy GES ELECTRONICS, kde se mu otevřely nové obzory a s tím i odpovídající možnosti. Dařilo se mu – jak se říká – na všech frontách. Pro tenkrát právě nové pásmo 6 cm (5,7 GHz) zhotovil hezké zařízení a za dobrých podmínek navázal ze Sněžky první spojení se stanicemi LA6LCA a OZ1IPU.
Zařízení pro 24 GHz zhotovil několik, jedno i pro OE2BM. Postupem času nakoupil potřebné měřicí přístroje a u nově postaveného domu již na Plzeňsku bylo zanedlouho i EME pracoviště pro 3 cm. Spolupracovalo se s ním velmi dobře. I když jsem nebyl na experimenty s EME zařízen a žádné pokusy jsem ani nikdy dělat nechtěl, přemluvil mne, abych si alespoň poslechl Američana, který bude na 3 cm pracovat EME s nějakou rozměrnější parabolou. Nebral jsem to vážně a na přípravu nebylo ani moc času. Během jednoho dne bylo třeba udělat novou napájecí „fajfku“ pro svislou polarizaci k parabole od MT11 o pr. 170 cm, o které se odborníci příliš uctivě nevyjadřovali. Pepík mne naváděl mobilem. Srovnali jsme si kmitočty, azimut jsme odměřovali od polohy Slunce (max. šumu) a elevaci na provizorně namontovaném dřevěném úhloměru zapůjčeném z místní školy. Zprvu se to nedařilo, ale asi po hodině, kdy byla elevace asi kolem 25 °, přišel ze zamračené oblohy signál v síle asi S5, který ani nebylo třeba dosměrovat. Podobně tomu bylo v té samé pozici i druhý den; škoda, že to bylo jen na pár vteřin... Na 10 GHz se provoz dařil, takže nebylo divu, že došlo i na zmíněných 24 GHz, pro které vyrobil Josef nové zařízení. Přijímač měl šumové číslo 1,35 dB a vysílač dával výkon 30 W z TWT elektronky umístěné i s vysokonapěťovým zdrojem 14 a 5 kV v ohnisku paraboly. Trochu víc práce dal správný ozařovač pro danou anténu. Josef zakoupil malý soustruh a vyráběl různé tvary tak dlouho, až byla parabola správně ozářena (kontrola měřením úrovně šumu Slunce). První pokusy vyšly naprázdno, ale 24. 9. 2003 navázal Josef spojení s W5LUA za asistence Petra, OK1AXH, a Milana, OK1GU. Druhý den bylo spojení opakováno. Událost byla prezentovaná v radioamatérském časopise v rubrice „Zprávičky“, ale ve skutečnosti to byl přímo mezník... V dalších létech se Josef věnoval i podstatně „odvážnějším“ aktivitám, kde kromě talentu bylo třeba mít i to opravdové štěstí. Dostat se z havarovaného hořícího letadla alespoň částečně živý, svědčí o tom, že Josef to má „u toho nahoře dobrý“. Důkazem, že se ničeho nezalekne, je i poslední aktivita – provozuje vrtulníkovou školu...

Obr. 189. Josef Svěcený, OK1UWA, v ham-shacku:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 190. Montáž transvertoru pro 24 GHz do ohniska paraboly:

Klikněte pro zvětšení



Prameny:
[1] Šír Pavel, OK1AIY: Radioamatérské konstrukce pro mikrovlnná pásma. BEN-technická literatura, Praha 2001.
[9] Kintr – subharmonický směšovač pro mikrovlnná pásma (internet. vyhledávač).




Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika a zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.


Související články:






Zdroj informací a podklady k článku: OK1AIY , foto : OK1UFL