TOPlist CB Jilemnice-Ikonka pro Vás






Free PHP Scripts from the PHP Junkyard

www.weblight.cz

Powered by phpBB2

Parabola.cz

Hostuji na Otoman.cz

Zive.cz

Meteocentrum - vše o počasí

pirane.xf.cz

PicoSearch.com




Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 8.
@ OK1AIY
____________


Směšovače a zesilovače druhé generace pro pásmo 47 GHz
Takřka současně s popisovaným zesilovačem byly u firmy „MASCOM“ vyráběné diody podobné těm z první generace násobičů od firmy „HP“, ale s poněkud lepšími vlastnostmi. První zařízení zhotovil Philipp Prinz, DL2AM, u kterého bylo možné i příslušné diody zakoupit. Pro jednoduché harmonické směšovače byl vhodný typ diod MA4E1307 (1 dioda na čipu), pro subharmonické směšovače jsou vhodné diody MA4E1318 (dvě antiparalelní diody na čipu), výkon přes 1,5 mW a šumové číslo 6 – 7 dB. Další dioda je MA46H146. Při buzení 120 mW na polovičním kmitočtu je výkon asi 20 mW, což je vhodné pro pomůcku, sloužící k snadnějšímu nasměrování, které důvěrně říkáme „maják“. Na obrázcích níže (obr. 261 až 263) je praktické provedení některých z nich – naskytla se možnost použít dílů z „profi“ spojů Siemens a Ericsson. Zesilovač na 15,6 GHz dává 0,6 W výkonu a násobič 3x dodá zmíněných 100 mW. Používáme-li u transvertoru např. parabolu o průměru 25 cm, musíme ji dobře nasměrovat, to znamená plus-minus půl úhlového stupně. Použijeme-li k majáku jako anténu „hornu“, není nasměrování tak kritické a je větší pravděpodobnost zachycení signálu u protistanice a to už je vlastně spojení z poloviny hotové.
Majáky mají stabilní a hlavně známý kmitočet. Jsou zařízené na provoz CW, takže v případě velmi slabých signálů je možné navázat např. soutěžní qso telegraficky. K dokonalosti dovedl montáž OK1UFL tím, že umístil maják na stejný stativ vedle transvertoru a přesně seřídil nasměrování obou antén.

Obr. 258. Transvertor pro pásmo 47 GHz OK1DGI v krytu :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 259. 47GHz transvertor 2. generace se zesilovačem a filtrem OK1EM, rok 2005:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 260. Transvertor pro pásmo 47 GHz 3. generace OK1AIY:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 261. 47GHz maják OK1EM:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 262. 47GHz maják OK0EL, pohled zepředu:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 263. Maják OK0EL, pohled zezadu, anténa „horna“:

Klikněte pro zvětšení


Pásmo 76 GHz (vlnová délka 3,9 mm)
Začátek devadesátých let u DB6NT lze nazvat „mikrovlnnou explozí“. Rodila se jedna konstrukce za druhou a v každém časopisu DUBUS bylo něco nového. Provedení na stále vyšší pásma si byla podobná, rovněž i použité komponenty, lišily se jen kmitočty pro potřebný LO a plošné spoje směšovačů. Pásmo 76 GHz (obr. 264) – to je již značně vysoký kmitočet a vlnová délka odpovídající 3,9 mm právem budí respekt. Byly tu již zkušenosti s pásmem 47 GHz a tak tomu jak se říká „nešlo odolat“ a do transvertorů jsme se s OK1UFL také pustili.
Po několika měsících byla „hrubá stavba“ hotová, stačilo jen nechat nalepit diody. To bylo u Michaela, DB6NT, 1. 5. 1997 provedeno a při zpáteční cestě domů na hraničním přechodu navázáno první SSB spojení. Druhý den jsme s Mílou, OK1UFL, délku spojení protáhli a vyzkoušeli, že to půjde i na větší vzdálenosti – možná přes 10 km (obr. 265, 266 a 267). To bylo pro začátek dostačující a pak už jsme dělali qso na obou pásmech v každém závodě a ve výsledkové listině byli nějaký čas jen sami dva. Tabulka rozdělení kmitočtů v pásmu 76 GHz je na obr. 264 a qsl za první spojení OK - DL v pásmu 76 GHz je na obr. 268
To byl ale jen začátek, následovalo období zlepšování, tak jako na 47 GHz. Ale nepředbíhejme, uteklo ještě mnoho času. Nové, výkonnější diody a popisy zlepšených konstrukcí od Philippa, DL2AM, vedly k novým provedením již druhé generace. V té době se do toho s profesionálním přístupem pustil i Aleš, OK1FPC. První diody nalepili u firmy ERA v Pardubicích, později pak další již u firmy ALCOMA v Praze. Přibývali další zájemci (obr. 269), a tak se rodil jeden transvertor za druhým.

Obr. 264. Bandplán pásma 76 GHz :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 265. První zkoušky v pásmu 76 GHz a první publikum:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 266. 76GHz transvertor 1. generace OK1UFL:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 267. Transvertor 1. generace OK1AIY s dalekohledem:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 268. Qsl DB6NT z pásma 76 GHz:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 269. První transvertor pro pásmo 76 GHz Milana, OK1JHM:

Klikněte pro zvětšení


Pásmo 76 GHz na Valašsku
Tak jako na nižších pásmech, rovněž i zde na 76 GHz je na Valašsku značná aktivita. První zařízení vyrobili OK2BPR, OK2VJC, OK2IMH, OK2ULQ a OK2UYU.
Eda, OK2BPR, a Josef, OK2STK, pak zhotovili nové zařízení již další generace s lepšími vlastnostmi – hlavně s větším výkonem (obr. 271 a 272). Jak bylo již v minulých popisech zdůrazněno, nejobtížnější částí konstrukce bylo (a vlastně stále je) „namontování“ směšovací diody s ohledem na její nepatrné rozměry. Zatím se psalo o lepení dvousložkovým vodivým tmelem, ale i když je to až těžko uvěřitelné, na Valašsku tyto diody dokonce pájeli „nízkotavitelnou“ pájkou.
Tonda, OK2VMC, o tom píše:
„Diodu jsem tehdy pájel já, byla typu MA4EA3A8. ,Nízkotavitelnou’ pájkou, přetavovacím způsobem (obr. 273). Bez tlumivky jsem k ,tišťáku’ měl připojený ohmmetr, v okamžiku, kdy si ,sedla’ (teploměr ukazoval 187 °C, ale to bylo na Al bloku, na diodě asi ne) a chytila kontakt podle ohmmetru, tak jsem to sundal netřesoucí se rukou z vařiče a začal chladit. Je trochu nakřivo, protože kapilární síly ji posunuly směrem k 90° pahýlu mikropáskového vedení, ale už jsem to tak nechal. Příště bych tam nalepil podél mikropásku maskovací pásku, aby měla dioda boční vedení. Celé to začalo tím, že RIG na 76 GHz nám dělal Eda, OK2BPR, ale museli jsme to vytáhnout na stožár 9 m vysoko kvůli stromům a přepínání tří TRV (24, 47 a 76 GHz) jsme udělali tak, že všechny TRV jsou trvale napájené a přepíná se pouze PTT a IF. Ale nefungovalo to dobře; co „chodí“ doma v dílně, nemusí obstát venku v těžkých klimatických podmínkách (obr. 274). Takže to, co fungovalo Edovi na stole nebo co funguje , trojnožkovým’ hamům v režimu start-stop, kdy mění TRV v parabolách, a proto je nemají trvale na slunku a pod proudem, nefungovalo na stožáru v režimu trvalého provozu. Musel jsem dodělat chladič na trojnásobič a ventilátorek, kterým přes dvě sady dírek ve spodním deklu proplachuji krabici vnějším vzduchem, ale tak, aby do toho neteklo ani při vodorovném dešti, který se na Radhošti občas vyskytuje. Od té doby je to v pořádku, můžu jet i na letním slunci. A je to pohodlné, po nainstalování sedím v autě a pásma přepnu jenom otočením knoflíkem (obr. 275). Ten stožár stavím přes jehlu sám (lidí je málo). Teď dodělávám ,ústřednu’ DB6NT, chci všechny TRV hnát z 12 GHz z této ústředny zavěšené na GPS, ale opět, musí to být nahoře na stožáru, vodotěsné; mám trochu strach z přepínání a rozvodů 12 GHz do jednotlivých TRV.“

Obr. 271. Měřicí pracoviště pro pás- mo 76 GHz Toníka, OK2VMC :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 272. Pásmo 76 GHz je v laboratoři OK2VMC nejenom slyšet, ale i vidět. Na takové obrázky je hezký pohled (detail z obr. 271):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 273. Pájení směšovací diody pro 76 GHz na vyřazeném vařiči Tesla:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 274. Pásma 24, 47 a 76 GHz na 9m stožáru kvůli stromům (Radhošť, námraza při 2. subregionálu 2014):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 275. Toník, OK2VMC, obsluhuje zařízení pro pásma 24, 47 a 76 GHz (OL9W, Radhošť, 2. subregionál 2015):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 276. QTH OL9W na Radhošti, 2. subregionál 2015:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 277. Parta OL9W na Radhošti, Polní den 2007:

Klikněte pro zvětšení


Další zdokonalení konstrukcí v pásmu 76 GHz
V praktickém provozu je podstatný rozdíl mezi pásmem 47 a 76 GHz. Důvody jsou známé – větší útlum v šíření takřka dvakrát vyššího kmitočtu, menší výkon i horší vlastnosti na přijímací straně, takže o to větší nároky jsou na techniku spojení a tím vlastně na operátorskou zručnost. Dobře se tu osvědčilo opatření OK1UFL popisované v souvislosti s pásmem 47 GHz, to je „maják“ s výkonem několika mW vestavěný přímo do sestavy transvertoru. Na obr. 278 a 279 je to patrné – na straně transvertoru, jehož výkon je menší než 0,5 až 1 mW, je parabola o průměru 25 cm. Příruba v levo (na straně majáku) je zatím prázdná a je možné sem přišroubovat anténu podle potřeby, třeba jen „hornu“ se širším vyzařovacím úhlem. Signál z ní protějšek snáze zachytí, i když není přesně nasměrovaná; po oboustranném přesném dosměrování a přechodu „na příjem“ vypneme náš maják a očekáváme na tomto kmitočtu signál od protistanice.
Kolektivně bylo zhotoveno ještě další zařízení do typizované skříňky TESLA Jihlava (obr. 280 až 282) a obě konstrukce předvedeny na VKV setkání v polském Zielenci v r. 2008. Známý konstruktér a „duševní otec“ zařízení Philipp Princ, DL2AM (obr. 283, jehož popisy v CQ-DL nám sloužily jako vzor) byl našimi výtvory očividně příjemně překvapen, jak ukazuje obr. 284. Později podobně přepracoval i svoje zařízení a ve spolupráci s meteorologickou stanicí se čekalo na příhodný okamžik. Po několika odkladech se 8. 3. 2011 potřebné podmínky vytvořily a na trase Feldberg – Zugspitze byla vlhkost vzduchu pod 20 %. Spojení s DJ5AP/p na vzdálenost 224 km bylo tenkrát světovým rekordem. Na podobnou meteorologickou situaci ale v našich terénních podmínkách raději nespoléhejme. Jestiže se inverze nachází mezi stanicemi, které např. nejsou v podobné nadmořské výšce, je to spíš na závadu. Mechanismus šíření je i přes naše znalosti natolik komplikovaný, že daleké spojení je stále spíše dílem náhody. Majáky jsou ale i na těchto vysokých pásmech velmi dobrou pomůckou.

Obr. 278. Transvertor OK1UFL pro pásmo 76 GHz 2. generace. Vlevo příruba pro vhodnou anténu, např. „hornu“ :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 279. Transvertor OK1UFL pro pásmo 76 GHz 2. generace, pohled shora:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 280. Transvertor 76 GHz kolektivně zhotovený (pro prominentního zákazníka) ve skříni Tesla Jihlava:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 281. Transvertor z obr. 280, pohled zepředu. Lišta uprostřed slouží jako držák dalekohledu. Antény typu „horna“ jsou zakoupené jako zdobítka v kuchyňských potřebách; zdají se být příliš malá, ale je to totéž, jako kdybychom měli „hornu“ pro pásmo 23 cm dlouhou 2,76 m:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 282. Pohled na transvertor z předchozího obrázku zezadu:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 283. DL2AM byl vždy o kousek vepředu. Při BBT 1979 napájel zařízení fotovoltaickou energií :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 284. Philipp, DL2AM, je znám svojí pečlivostí. Zde svým přísným pohledem prohlíží naše transvertory pro pásmo 76 GHz. (Mnoho let pracoval ve školství na postu, kterému se u nás tenkrát říkalo „mistr výrobního výcviku“):

Klikněte pro zvětšení


Další pomůcky pro úspěšnou práci v pásmu 76 GHz
Po několika spojeních s OK1FPC při závodech, která vykazovala ještě značnou rezervu v síle signálu, jsme hledali vhodná QTH a pokusili se překlenutou vzdálenost ještě – jak se říká – „protáhnout“. Spojení Žalý - Vyklantice u Stražiště proběhlo za letního počasí opět velmi dobře, takže po několika měsících následoval další pokus. Znamenalo to získat povolení k vjezdu na kótu Zlaté návrší (1400 m n. m.), tedy do 1. zóny Chráněné krajinné oblasti KRNAPu. OK1FPC odjel na kótu Větrný Jeníkov, odkud je na Krkonoše přímá viditelnost (obr. 285). Ten den (15. 10. 2017) bylo nádherné podzimní počasí s inverzí, která ale byla mezi naší nadmořskou výškou, takže byla spíše na závadu. Signály byly slabé a s únikem. Vzdálenost 141 km je zatím nejdelší, ale jistě to nebyl poslední pokus (obr. 286 a 287).
Úspěšné výsledky na těchto vysokých pásmech vyžadují kromě spousty práce i příslušné pomůcky. Ne každý má k dispozici spektrální analyzátor pro takto vysoký kmitočet, takže je nutné experimentovat. Konvertor zhotovený pomocí Gunnova oscilátoru a směšovače ze zrušených profizařízení (z 90. let) je jednou z možných cest, jak to měřit na analyzátoru např jen do 1,5 GHz, a bude popsán v některém z dalších pokračování. Bez čeho se ale jistě neobejdeme, je spolehlivý zdroj signálu se známým kmitočtem pro použití v dílně (obr. 288 a 289) a ve výkonnějším provedení pak jako „maják“ na nějakém kopci. Postupem doby byly zhotoveny antény (sloty) s kruhovým vyzařovacím diagramem také pro pásmo 76 GHz (obr. 290 a 291).Budou použity v nových majácích u nás i po Evropě; zatím jsou používané antény sektorové, to znamená „horny“ nasměrované do potřebné oblasti. Je to patrné i na majáku OK0EA (obr. 292 a 293.) Zvládnout každé nové pásmo je záležitost na delší dobu. Po jednoduchých konstrukcích přicházejí další provedení s lepšími vlastnostmi a ta původní poslouží jako „tester“, takže většina konstruktérů už má doma funkční zařízení alespoň dvě.

Obr. 285. Profil terénu při spojení na 76 GHz mezi OK1FPC na Větrném Jeníkově - Zbinohy a OK1AIY na Zlatém návrší 15. 10. 2017:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 286. Zařízení OK1FPC na kótě Zbinohy u Větrného Jeníkova

Klikněte pro zvětšení

Obr. 287. Aleš, OK1FPC, u svého zařízení na 47 a 76 GHz 15. 10. 2017:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 288. 76GHz maják OK0EL s anténou slot (pohled zepředu):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 289. 76GHz maják OK0EL s anténou slot (pohled zezadu):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 290. Sloty k majákům pro 47 a 76 GHz :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 291. Antény typu slot k majákům pro 24 a 76 GHz – práce šikovných rukou podkrkonošských nástrojářů:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 292. Maják OK0EA pro pásma 47 a 76 GHz (pohled zezadu ):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 293. Maják OK0EA – detail antény horna pro 76 GHz a část slotu na 47 GHz (namontovány za laminátovým oknem na Černé hoře):

Klikněte pro zvětšení


Technika a provoz v pásmu 76 GHz na Moravě
Pavel, OK2VJC, Eda, OK2BPR, a Petr, OK2ULQ, vyráběli zařízení pro 47 a 76 GHz již v 90. létech, kdy ještě nebyly rozšířené digitální fotoaparáty, takže obrazové dokumentace z té doby tolik nebylo. A pak – možná i kus skromnosti, kterou příroda ty nejlepší konstruktéry vybavila. První spojení na 76 GHz navázali OK2VJC a OK2ULQ v březnu r. 2007 v dílně a v dubnu jej protáhli na 26 km. Je to patrné z přiložených obrázků.
Kolektivní práce přináší vždy dobré výsledky. Někdo je – jak se říká – „hnacím motorem“, vymyslí nějakou techniku a ostatní se to naučí a třeba to postupně dál zdokonalí. V tomto oboru to ani jinak nejde, představuje to hodně práce a z ní je pak i ta správná „kolektivní radost“.V létech 2013 až 2019 se v pásmu 76 GHz při soutěžích zúčastnily z Moravy následující stanice: OK2BPR, OK2IMH, OK2ULQ, OK2VJC, OK2QI a OK2LL, z kolektivních pak OK2C, OK2KWS a OL9W.

Obr. 294. Eda, OK2BPR, u jednoho ze svých zařízení. Jeho konstrukce bývají první a vždy obdivuhodné :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 295. Pavel, OK2VJC, má z prvního spojení v pásmu 76 GHz upřímnou radost:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 296. Petr, OK2ULQ, se chystá vylézt na věž na kopci Kubánkov. Tohle všechno musí nahoru:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 297. Petr, OK2ULQ, při prvním spojení v pásmu 76 GHz na vzdálenost 26 km s OK2VJC. Na fotografii nastavuje správný směr :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 298. Petr, OK2ULQ při probíhajícím spojení (asistoval a fotografoval Milan, OK2IMH):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 299. Milan, OK2IMH, u transvertoru pro jedno z nejvyšších pásem. Vše má zdokumentováno na svých stránkách:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 300. Rozestavěné zařízení pro pásma 47 a 76 GHz u OK2BPR v dílně:

Klikněte pro zvětšení


Další důležité pomůcky pro úspěšnou práci na mikrovlnných pásmech
Pro úspěšný průběh spojení na vysokých pásmech obecně je důležité přesné nasměrování antény. „Velké“ paraboly jsou hezká věc, ale představují i velký problém. Čím je parabola mechanicky přesnější, tedy dokonalejší, tím je také v provozu ostřejší. Stačí pak jen nepatrná odchylka v kterékoliv rovině a spojení se neuskuteční. (Svede se to pak na špatné podmínky šíření nebo podobně, i když ty samozřejmě situaci ještě zhorší.) Jednou z dalších pomůcek je optika, dalekohled (puškohled), který se používá na loveckých zbraních. Nemusí být ani pro noční vidění – stačí ten jednoduchý, který použijeme podle okamžité viditelnosti (obr. 301). Předpokladem je dokonalé seřízení, nejlépe kříž na anténu protistanice či na známé místo již dříve vyzkoušené. V noci, za mlhy nebo v případě špatného počasí nám toto moc nepomůže a je vhodnější následující řešení:
Mechanické spojení transvertoru pro vyšší pásmo se zařízením pro některé pásmo nižší, kde nastavení není tak kritické (obr. 301 a 302). Je možné volit různé kombinace, případ 10 a 24 GHz na kombinovaný ozařovač s jednou společnou anténou to řeší automaticky; ale kde jsou celky se samostatnými anténami, je třeba pevná, ale rychle rozebíratelná montáž. Transvertory je možné umístit vedle sebe nebo i nad sebe, důležité je pevné a stabilní nastavení. Na seřízení je vhodné použít např. majáku za předpokladu, že pracuje na potřebných pásmech ze stejného místa (obr. 303). Je třeba pečlivého nastavení v obou rovinách, chyba už jen polovina stupně je pro popisované kmitočty nevyhovující. Vodováha je při dalších instalacích nezbytnou pomůckou. Na poněkud chaotickém obr. 304 je montáž tří transvertorů nad sebou. Elektricky to bylo velmi účelné, ale kvůli mechanické nestabilitě způsobené vysoko položeným těžištěm, namáhajícím umělohmotný stativ, to nelze doporučit. Celou popsanou proceduru je vhodné – jak se říká – natrénovat předem „nanečisto“. Samotná parabola se totiž směruje velmi obtížně – i když k tomu OK1UFL používá jistou metodu:
Podle správně nasměrované antény se pohledem z boku o 90 ° protáhne pomyslná přímka, jako kdybychom na ni položili pravítko, a zaměří na nějaký bod v terénu (např. strom ve vhodné vzdálenosti). Do téhož místa se zaměří přímka od paraboly, která má směrovat souhlasně. Při trošce šikovnosti je v nouzi tato metoda rychle použitelná (viz obr. 305 a 306).

Obr. 301. Transvertory pro 47 a 76 GHz na jednom stativu, opatřené puškohledem :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 302. Transvertory pro 47 a 76 GHz na jednom stativu:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 303. Rok 2017: Maják OK0EA pro pásma 5,7 a 10 GHz (6 a 3 cm) a pro 24, 47 a 76 GHz:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 304. 76 + 47 + 24 GHz na jednom stativu. Záběr je poněkud nepřehledný, tlustá roura patří k profi parabole vzadu:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 305. OK1UFL na Benecku. Práce na více pásmech na volném prostranství je velmi náročná (2. subreg. 2016):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 306. 76 GHz a další pásma při závodě bylo obtížné zvládnout již tenkrát (v roce 1999):

Klikněte pro zvětšení


Pásmo 145 GHz – dnes již zaniklé
Pásmo 145 GHz bylo tenkrát (kolem roku 2000) dalším v řadě mikrovlnných pásem určeným pro radioamatérské experimentování. Začátek pásma byl na kmitočtu 145, 152 GHz a vlnová délka 2,06 mm už doslova „budila hrůzu“. Vyrobit pro to zařízení a zkoušet nějaké spojení byl spíš jen experiment, ale DB6NT již konstrukci popsal v časopise DUBUS, a tak jsme se do toho s Mílou, OK1UFL, rovněž pustili. Bylo tu již dost zkušeností z pásma 76 GHz, takže co nás čeká, jsme přibližně věděli, a počítalo se i s výsledky ne zcela dobrými.
Znamenalo to vyrobit vše znovu, jediný díl násobičů MKU 12 jsme koupili. Blokové schéma je na obr. 307. Náročný byl násobič a směšovač v dvoudílném duralovém bloku, na jehož výstup se přišroubovala příruba ozařovače parabolické antény (obr. 308). Základem byly oscilátory (typu DF9LN) na kmitočtu 125,875 MHz s krystaly z Hradce Králové. Poměrně vysoký stupeň nasobení (96x, 2x a 6x), to znamená 1152x, klade vysoké požadavky na stabilitu somotného oscilátoru i napájecího napětí. Změna kmitočtu o 1 Hz odpovídá změně 1,15 kHz na pracovním kmitočtu, což by bylo samozřejmě nepřijatelné. Proto je napájecí napětí (12 – 13,5 V) pro oscilátor stabilizované, vhodný typ stabilizátoru je například MC33269. (Další stabilizátor na 5 V je uvnitř samostatného bloku oscilátoru.)
Po několika měsícich práce už byly oba transvertory mechanicky a elektricky kompletní a stačilo už jen nalepit příslušné směšovací diody, patrně stejné jako v té první verzi pro 76 GHz. Následovala návštěva u Michaela, DB6NT, a po nalepení a hodinovém vytvrzení v „sušičce“ byly podstatné díly funkční, dokonce vykazovaly stejné hodnoty na spektrálním analyzátoru. Druhý den pak už doma byly provedeny nezbytné úkony, jako např. přesné změření kmitočtu, nejlépe v místě propojení dílů spojkou SMA nebo tam, kde to náš kmitočtoměr ještě umožní... Dále pak seřízení dalekohledu apod. První pokus byl jako vždy v dílně z jednoho stolu na druhý, další pak oknem z dílny na zahradu (obr. 309). Kolem začátku května bývá už přijatelné počasí, jak ukazuje obr. 310, a tak 1. 5. 2002 jsme udělali v pásmu 145 GHz první SSB spojení na vzdálenost asi 0,7 km (obr. 310, 311).

Obr. 307. Blokové schéma transvertoru 1. generace pro pásmo 145 GHz :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 309. Transvertor pro 145 GHz 1. generace, OK1UFL seřizuje anténu. Protějšek je venku na konci zahrady:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 310. 1. května 2002 pokusy s OK1UFL v Horních Štěpanicích:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 311. Tentýž den, 1. 5. 2002, prvni SSB spojení v pásmu 145 GHz na vzdálenost 0,7 km s transvertorem 1. generace:

Klikněte pro zvětšení


Popis jednotlivých dílů
V obrázcích výše je blokové schéma transvertoru. Za termostatovaným oscilátorem následuje násobič 96x s výkonem kolem 30 – 40 mW. Tento díl je v malých kmitočtových obměnách prakticky ve všech transvertorech již od pásma 24 GHz. Na obr. 312 je provedení z dílny Aleše, OK1FPC. Následující násobič a směšovač (z obr. 308 v minulém dílu) nabízí pohled na stranu spojů na obr. 313. Mezi deskami plošných spojů je ve spodní části pásmový filtr v podobě úseku vedení o rozměrech vlnovodu R220, který zamezí průchodu nižších kmitočtů (viz tabulku 4.3. na str. 151, rubrika „Mezní délka vlny“ v knize Šír, P.: Radioamatérské konstrukce pro mikrovlnná pásma. 2. vydání, 2001).
Dalším poměrně náročným dílem je ozařovač parabolické antény. Kruhový vlnovod o průměru 1,4 mm vede to málo, co směšovač vyprodukuje, až k subreflektoru, který ozařuje vlastní parabolu. Povrch musí být hladký a lesklý; podle velmi přísných požadavků od DL2AM by se vlnovod neměl ani profukovat ústy, aby se uvnitř později nevytvořil oxid. Samozřejmě jsme takový správný materiál neměli, tak byla použita nerezová kapilára podobných rozměrů. Ta má sice lesklý povrch, ale horší vodivost (z hlediska skinefektu), takže je možné očekávat podstatně větší ztráty, než kdyby byla z mědi a ještě postříbřená. Je třeba si uvědomit, že do 10 cm dlouhého vlnovodu se v našem případě vejde vlna zhruba 50x. Je to asi totéž, jako kdybychom v případě 144 MHz měli k anténě kabel dlouhý 100 m. Zde jsou tedy ještě velké rezervy a u nových konstrukcí jsou transvertory umístěné již přímo v ohnisku paraboly. Provedení ozařovače je na obr. 314 až 316. Mechanicky je kapilára chráněna trubkou o průměru 5 mm. V následujícím období jsme udělali ještě několik pokusů na větší vzdálenost, ale signál byl již velmi slabý, takže se „muselo telegrafovat“... V závodě pásmo použito nebylo, protože vzájemná vzdálenost byla vždy větší.
Po nějakém čase se mi to – jak se říká – „rozleželo v hlavě“, a přestože úspěch nebyl nijak výrazný, byl to přece jen jakýsi „mezník“. Spojení přes 100 GHz na SSB a v Čechách – a i když nejsem příznivcem jakýchkoliv oslav, uspořádali jsme v útulném hotýlku na Benecku malé kolektivní posezení (obr. 317). Nechyběl ani „vzácný host“ Ing. Vladimír Kratochvíl, přítel a příznivec našeho experimentování, který problematiku VKV znal již od 40. let z továrny Elektra Hloubětín (pozdější TESLA Hloubětín v Praze). [Pamatoval tam válečnou výrobu elektronek a přehledových přijímačů „RAS“ (Rohde & Schwarz, rozsah 75 – 480 MHz), které se používaly také v ponorkách; v těch přijímačích měli údajně udělanou „lumpárnu“: Oscilátorová injekce byla vedena „nešikovně“ blízko vstupu, takže i když byla ponorka pod hladinou a měla zapnutý přijímač, tak ji letadla mohla najít, protože přijímač vyzařoval. – TNX INFO OK1VAM.]
Ing.Kratochvíl neskrýval upřímnou radost z každého našeho úspěchu. Na obr. 318 je rozloučení před hotelem. Netušili jsme, že to byla vlastně jeho fotka poslední...

Na konferenci IARU 28. – 29. 2. 2004 ve Vídni bylo pásmo 145 GHz zrušeno a vznikla pásma nová – 122 a 134 GHz.

Obr. 312. Násobič 96x z dílny Aleše, OK1FPC :

Klikněte pro zvětšení

Obr. 313. Dvanáctinásobič a směšovač pro 145 GHz používaný i pro další vyšší pásma:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 314. Sestava ozařovače paraboly od OK1UFL pro 145 GHz (241 GHz):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 315. Detail sestavy ozařovače:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 316. Umístění pasivního odražeče (parabolická anténa vhodná pro mikrovlny):

Klikněte pro zvětšení

Obr. 317. Malé posezení na Benecku. Zleva OK1AIY, OK1HK, OK1UFL, OK1THK a host Ing. Vladimír Kratochvíl:

Klikněte pro zvětšení

Obr. 318. Skupinové foto našeho kolektivu před reklamní tabulí. Vlevo čestný host Ing. Vladimír Kratochvíl (léto 2002):

Klikněte pro zvětšení






Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika a zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.


Související články:






Zdroj informací a podklady k článku: OK1AIY , foto : OK1UFL