První spojení ČR – Rakousko v pásmu 122 GHz
@ OK1AIY
____________



Navázat nějaké hezké spojení nebo „udělat“ novou zemi, to je pro radioamatéra vždy – jak se říká – svátek. Platí to pro všechna pásma od těch nejnižších až k těm úplně vysokým, a protože s kmitočtem neúměrně stoupá i potřebné úsilí, je z výsledků na těch vyšších pásmech podstatně větší radost. Vše je ještě umocněno skutečností, že prakticky všichni aktéři si vyrábějí potřebná zařízení sami. Představuje to hodně práce, ale ani pouhé sestavení zakoupených dílů nebývá jednoduché. Vyžaduje to zkušenosti, trpělivost a šikovnost. Řekněme si upřímně, že to pro každého není, a ani není účelem to zde podrobněji rozebírat. Pásmo 122 GHz vzniklo po konferenci IARU v roce 2005, kdy bylo zrušeno pásmo 145 GHz a utvořena dvě pásma nová: v rozsahu 122,250 – 123 GHz a 134 až 141 GHz. S pásmem 145 GHz již zkušenosti byly, první spojení bylo navázáno již 1. 5. 2002. Doma vyrobené transvertory dostaly (v rámci rekonstrukce) nový oscilátor a na pásmu 122 GHz bylo možné navazovat SSB spojení na vzdálenost i přes 1 km.

Obr. 1. Zařízení OK1AIY pro pásmo 122 GHz :


Jak čas ubíhal, staly se dostupnými lepší součástky, v tomto případě směšovací diody a varaktory, se kterými vycházely nové konstrukce výkonnější. Nyní se pohybuje výkon subharmonického směšovače mezi 20 až 50 µW a varaktorového násobiče asi 0,5 – 1 mW (hi-power). Toho bylo využito při nových konstrukcích transvertorů, které popsal v časopise CQ-DL Philipp, DL2AM, a vyrobil Aleš, OK1FPC. Novou praktickou sestavu vymyslel Milan, OK1UFL, původně byla vyzkoušena i pro pásmo 76 GHz [1]. Byla provedena řada testů, ověřovaly se možnosti spojení i na větší vzdálenosti a bylo také potřeba – jak se říká – „se s tím naučit“. Humorně jsme to nazývali „kontrolními dny“ a jejich kolektivní pojetí bylo velmi přínosné. Z počátku, když to bylo pro pásma nižší, jsme je i počítali. Navázat spojení OK – OE jsme s Rudim, OE5VRL (obr. 2), plánovali už od roku 2009, kdy jsme si to vyzkoušeli při příležitosti BBT setkání v Sankt Englmar.

Obr. 2. Rudi, OE5VRL :


Kmitočtově jsme se sešli s přesností na 25 kHz, ověřili funkce a zbývalo už jen určit nějaký vhodný termín. Mezitím utekl rok a na další setkání BBT přivezli nová zařízení Wolfgang, OE3WOG (obr. 3) a Richard, OE3WRA, takže jsme pokusy znovu zopakovali.

Obr. 3. Sestava OE3WOG pro pásmo 76 a 122 GHz :


Pak uběhl další rok a každý jsme si doma vyzkoušeli nějaká ta delší spojení (v našem případě na vzdálenost 22 km s OK1UFL na trase Kozákov – Benecko). Po zkušenostech s prvním QSO OK – OE na 76 GHz jsme zvolili stejnou odzkoušenou trasu a stejný termín – mikrovlnného závodu BBT. Tentokrát to vyšlo na 26. 5. 2012. QTH rakouských stanic bylo v lokátoru JN78HN (Viehberg), QTH OK1AIY u Vyšších Hodonic, JN78ER, vzdálenost 25,78 km. Při podobných akcích, kdy je vše předem naplánováno, by se zdálo, že nemůže nic stát v cestě, ale jisté obavy z nějaké té nepředvídané překážky tu byly a jak se ukázalo, nebyly plané. Z pravidla to bývá počasí, ale to nám tentokrát zázračně přálo. Dík dobré viditelnosti se ukázalo, že za ty čtyři roky od poslední akce tu vyrostly stromy a z plánovaného místa k protistanici není přímá viditelnost. Po půlhodině se našly dva jen několik metrů široké sektory, odkud bylo k protistanici vidět. Ta ovšem nebyla na vrcholu kopce, ale na úbočí, kde zase překážel vršek asi 150 m vzdáleného stromu, takže se ještě o několik metrů stanoviště měnilo. Projevilo se to únikem patrným na 76 GHz, kde jsme na sebe přesně seřizovali antény. Dobře to bylo vidět i v dalekohledu přímo na 122GHz zařízení. Následovalo ještě posunutí stativu o 2 až 3 m, bylo patrné zlepšení, ale myslím, že ta Fresnelova zóna o tom stejně věděla. Po šesti spojeních na 76 GHz do závodu přišla řada na vlastních 122 GHz. Po několika krušných minutách Rudi, OE5VRL, zachytil můj hi-power signál, ještě lépe jsme ,dotáhli’ antény a mohli jsme navázat první opravdové spojení. Protějšky z OE měly jen transvertory s výkonem zmíněných 20 – 50 mikroWattů, SSB signály byly velmi slabé, a proto bylo lepší a hlavně rychlejší to odbýt telegraficky. Šlo to až obdivuhodně dobře, vyměněné reporty byly od 519 do 559. První byl OE3WOG/p, následoval OE5VRL/5 a OE/DL3MBG. OE2JOM/5 mohl vysílat jen SSB a jeho signál jsem nepřečetl. Takže zůstalo při 3 spojeních, následovalo sedm spojení na 47 GHz do ještě probíhajícího závodu BBT, několik spojení na 24 GHz jen na „holý“ vlnovod s těmi, co ještě na tomto pásmu OK neměli, a tuto část akce jsme ukončili. Pokračování bylo asi o hodinu později v hostinci ve vesnici Kerschbaum, kde jsme to zhodnotili. Tak jak to Rudi, OE5VRL, umí na pásmech, tak dobře zorganizoval i tuto akci. Z rakouské strany to byla kolektivní záležitost „ve velkém stylu“ (obr. 4).

Obr. 4. Aktéři a jejich zařízení na rakouské straně:


QSL OK1AIY/P - OE3WOG/P:


Diplom za umístění v mikrovlnném BBT závodě 2012 :


Zúčastnili se patrně všichni, kdo jsou v OE pro tato vyšší pásma vybaveni, DL3MBG je funkcionář DARC, takže to mělo vskutku mezinárodní charakter. Kolektivní přístup je rovněž i z naší strany, poděkování patří Alešovi, OK1FPC, a Milanovi, OK1UFL. Každá úspěšná akce zúročí velký kus vynaložené práce a posune radioamatérské dění zase o krok dopředu. Je vlastně štěstí u toho nechybět…


Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika ARadio a zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.



______________________________________________________


Dodatek k článku v AR-PE 10/12 - Co na stránkách v AR nebylo:



Popis v AR-PE je sice dost vyčerpávající, ale je tu přece jen několik "úsměvných okolností" , které s prvními spojeními OK-OE jak v pásmu 76GHz tak i 122GHz souvisí.
První z nich se váže s pásmem 76GHz. Na BBT setkání v St.Euglmar v říjnu 2007 jsme zařízení odzkoušeli a povzbuzeni nádherným počasím určili termín pokusů na následující víkend - třetí sobotu v říjnu.

Fotografie z kontrolního dne v Bavorsku :

Rudi OE5VRL se svým zařízením :

Cesta napříč naší malou zemí není zrovna krátká, ale rozdělena na půl je snesitelná (část rodiny žije na Jindřichohradecku). Druhý den ráno pokračování přes České Budějovice a dále na jih. Počasí se pokazilo, citelně se ochladilo, ale nebyl důvod se nějak vzrušovat. Ani sněhové vločky "jak pětikoruny" v Kaplici nebyly dost varující. Podle mapy jsem dojel na vytyčené místo, ale viditelnost byla tak špatná, že nebylo vidět ani pod mez natož se v neznámém terénu nějak orientovat. Podle kompasu byl správný směr do hustého křoví. K tomu začalo silně sněžit a během několika minut napadla docela slušná vrstva. Nezbylo než telefonicky akci zrušit.
Co dokáže těžký Fiat na letních pneumatikách se kterými se na sněhu nedá jet ani po rovině popisovat nebudu. Byl to jen zázrak, že jsem z kopce sjel nikoliv spadl. Kus cesty zpět domů jsem už jen naštvaně sledoval v dálce zasněženou Šumavu.

Po půl roce (koncem května 2008)jsme naplánovali nápravu, sníh sice už nehrozil, ale přesto jsem použil jiné auto. Peugeot 205XRD na zimních pneumatikách posloužil jak se ukázalo velmi dobře. Komplikace nastaly po zjištění, že za vesnicí Omlenice je uzavřená silnice v důsledku rekonstrukce železničního mostu. Zkusil jsem to tedy ze směru od Českého Krumlova, kde byla zase uzávěra, protože pokládali nový povrch. Zkoušel jsem nějaká jiná stanoviště, ale s výsledkem špatným. Postavil jsem vždy 47GHz, Rudiho, který už byl na místě jsem zavolal na 145.525MHz a pak se zkusilo 47GHz. Vždy ale s výsledkem neuspokojivým, navíc jsem v mlze ani jeho QTH neviděl(úbočí hory Viehberg u větrné elektrárny). V neznámém terénu jsem najezdil několik desítek kilometrů mnohdy v místech kde nebylo "ani živáčka" a představa, že by auto vysadilo byla hrozivá. Nakonec jsem znovu přes Český Krumlov dojel až do Omlenice, kde jsem u značky zákazu vjezdu potkal domorodce s fůrou prken, který potřeboval jet zhruba tamtéž co já. Věděl o objíždce, o které jsem neměl samozřejmě ani tušení. Jel předemnou po dost dlouhé cestě přes Rožmitál na Šumavě, dále pak po nádherné polní cestě-asfaltce bez jediné díry až na místo. Ještě mi poradil kudy na vršek kopce, takže za několik minut jsem byl uprostřed kvetoucí louky odkud už měla být přímá viditelnost. Signál na 47GHz byl konečně správně silný, spojení na 76GHz bylo s OE5VRL navázáno po několika minutách. Zkusil jsem obě zařízení a experimentovali jsme ještě asi hodinu. Mezitím se rozpustil mlžný opar a konečně byla v dalekohledu ale i pouhým okem vidět zmíněná větrná elektrárna.

QSL OK1AIY/P - OE5VRL/5:



Po čtyřech létech se ledacos změnilo a představa, že akce na 122GHz půjde přesně zopakovat se ukázala jako neproveditelná. Most u Omlenice byl už sice dávno opravený, ale poslední fáze cesty na to správné místo vypadala jinak. Pro auto určené na silnici byla těžkými zemědělskými stroji rozježděná cesta nesjízdná. Šel jsem se tam tedy podívat pěšky a to bylo štěstí. Před čtyřmi lety nádherná louka byla rozryta od divočáků a případné uváznutí s autem by způsobilo komplikace. Navíc jak již bylo popsáno povyrostly stromy (patrně i na Rakouské straně)a orientační bod - větrná elektrárna už vidět nebyla. Stojí za připomenutí, že přírůstky listnatých stromů byly před 60-ti lety jen několik cm, kdežto v současnosti je to mnohdy 1 až 2m. Beznadějně tedy zarůstají místa odkud se dříve dala dělat spojení ze stativu ze země. Nyní je třeba již několik metrů vysoký stožár, což je v případě těch nejvyšších kmitočtů kde jde o zlomky stupňů v nastavení azimutu i elevace problematické. Ostatní je již popsáno ve výše uvedeném článku.





Zdroj informací: OK1AIY