Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 12.
@ OK1AIY
____________

Radioamatérské pásmo 241 GHz – vlnová délka 1,2 mm

Dalším pásmem pro radioamatérské experimentování je kmitočtový úsek 241 až 248 GHz. Po zkušenostech s pásmem 145 GHz (konstrukce podle DB6NT), kdy byla 1. 5. 2002 překlenuta vzdálenost 1 km provozem SSB, jsme se (z čisté zvědavosti) pustili i do tohoto pásma. Bylo předem zřejmé, že pro praktické použití v závodech to patrně ještě dlouho nebude, ale „touha po poznání“ byla silnější než překážky, které se daly očekávat... Vyrábět celé zařízení od začátku nové se zdálo velmi pracné, a tak se přemýšlelo, jak využít stávající transvertory pro pásmo 145 GHz, které bylo později na konferenci ve Vídni 28. – 29. 2. 2004 zrušeno.
Pro začátek se nabízelo alespoň provizorní řešení: ve stávajícím zařízení použít v posledním násobiči-směšovači desetinásobek místo šestinásobku z kmitočtu 24,177 GHz (obr. 463). Jediným selektivním prvkem by byl výstupní vlnovod, tvořený kapilárou z chladicího zařízení o průměru 0,8 mm, který nižší kmitočty zadrží... Rovněž byla škoda „bourat“ stabilní oscilátory, takže byly s původními krystaly ponechány. To ale vyžadovalo další opatření. Aby byl výsledný kmitočet ve správném segmentu na tehdejším pásmu, bylo třeba zhotovit mezi transvertory a IC-202 další konvertor na kmitočet kolem 240 MHz. Dva kusy byly zhotoveny – dokonce vše fungovalo, ale jak se později ukázalo, byl to zase jen kus velmi zbytečné práce a nedošlo nikdy k praktickému použití (obr. 464 až 466).
První pokusy tedy byly s mezifrekvencí 144 MHz, s použitím kmitočtoměru a násobilky se signály „našly“, dokonce i SSB signál byl dobrý, ale výkon byl tak nepatrný, že překlenutá vzdálenost byla jen několik metrů (obr. 467 a 468). Nepomohla ani příslovečná píle a několik dní práce v dílně u OK1UFL – podstatné zlepšení se nedostavilo. Žádné přístroje k dispozici ani nebyly; tím, že soupravy byly proti sobě dvě, bylo možné rychle přejít z příjmu na vysílání, takže manipulace na vzdálenost asi 1 metr byla možná. Po čase byly další pokusy zastaveny a obě zařízení byla upravena pro perspektivnější pásmo 122 GHz jako „první generace“.

Obr. 463. Blokové schéma transvertoru pro pásmo 241 GHz podle DB6NT:

Obr. 464. Pomocné konvertory (transvertory) 144 – 240 MHz:

Obr. 465. Pohled na zapojení ze strany součástek:

Obr. 466. Pohled na transvertory ze strany součástek i spojů (nejsou stejné):

Obr. 467. Pásmo 241 GHz, první pokusy v terénu 27. 7. 2003:

Obr. 468. Zkouška zařízení pro 241 GHz na Třech Studních:


Důvod neúspěchu, popsaného v závěru předchozí části, se ozřejmil asi o 10 let později v souvislosti s pásmem 76 GHz, kdy místo vlnovodu byla použita měděná trubka, a aby byl dodržen potřebný průměr, byla provrtána příslušným vrtákem. Jaké bylo překvapení, když žádný výkon „skrz“ neprošel. Vrták totiž neudělá hladký povrch a to stačilo, aby několik cm takto upravené trubky signál zcela znehodnotilo. „Profi“ vlnovody jsou zcela hladké a lesklé, většinou i dále povrchově upravované. (Taktéž DL2AM to ve svých popisech důrazně připomíná.) Zmíněná kapilára o průměru 0,8 mm byla totiž už použitá, a tedy povrch byl zkorodovaný. Bylo to patrné i na řezu pod mikroskopem, takže není divu, že na 10 cm dlouhém úseku k ohnisku se ztratilo i to málo, co směšovač vyprodukoval... Později použil OK1UFL pro ozařovače v pásmech 122 a 134 GHz nerezové kapiláry odpovídajícího průměru. Jistě tam byla jakási ztráta, protože nerez vhodným materiálem pro vlnovody není, ale povrch byl alespoň lesklý. Aby byla soustava pevná, je tenká a snadno poškoditelná kapilára umístěná do pevnější trubky většího průměru a vymezená PVC nebo vhodnou silikonovou bužírkou. Je to patrné na obr. 469 a 470. Velmi názorný je obr. 471, který ukazuje ztráty při šíření atmosférou v celé šířce vysokofrekvenčního spektra – tedy od 3 GHz až po UV záření. Obrázek je převzat ze stránek OK2KKW.

Aktuální rekordy na VKV a mikrovlnných pásmech najdete na stránkách OK2KKW kde ji sestavují OK1TEH, OK1CA a OK1DAI:

www.ok2kkw.com/dxrecords.htm#76g

Tab 6. Segmenty pásma 241 GHz:

Obr. 469. Sestava vlnovodu ozařovače pro pásmo 241 GHz:

Obr. 470. Praktické provedení vlnovodu a ozařovače podle OK1UFL:

Obr. 471. Rozdělení pásem z hlediska atmosférických ztrát:


Pásmo 241 GHz, první spojení OK – SP

Jak již bylo v minulých statích uvedeno, byla použita konstrukce od DB6NT jako první a nejjednodušší se součástkami, co byly tenkrát k dispozici. Profesionální konstrukce v tomto období procházely rychlým zdokonalováním – byl požadován hlavně větší objem přenesených dat, takže přicházely na trh stále novější soupravy. Ty starší, vyřazené, se mnohdy „šťastnou náhodou“ dostaly do rukou „bastlířů“, kteří je po potřebných úpravách ve svých konstrukcích s výhodou použili. Tak tomu bylo i v případě nových zařízení pro 241 GHz, která Stefan, SP9QZO, a Eda, OK2BPR, vyráběli. Podrobnosti o konstrukci známé nejsou, patrně k tomu potřebné pomůcky měli, a jakmile bylo zařízení funkční, došlo i na pokusy v terénu. 8. srpna 2007 proběhlo i první SSB spojení SP9QZO s SP9MTS na vzdálenost 20 metrů. Další události – jak se říká – „na sebe nenechaly dlouho čekat“, a tak 14. 8. 2007 na hraničním přechodu Prstna (JN99GV) proběhlo první spojení SP - OK mezi stanicemi SP9QZO a OK2BPR. Jako „svědci“ asistovali SP9WY, SP7VC a SP9MTS (obr. 472 a 473). Překlenutá vzdálenost 120 m byl vlastně úctyhodný výsledek. O využití hraničních přechodů pro tyto účely již bylo v předchozích dílech našeho seriálu psáno. Hlavně tam vede silnice a pro vlastní spojení je dostatečný prostor. Pro vysoké kmitočty a slabé signály je tato metodika mnohdy nezbytná. Takových míst, jako u Olešnice v Orlických horách, kde je sousední „země“ za příkopem silnice, mnoho není (obr. 474 a 475). Místo zřejmě sloužilo i jiným aktivitám... Také byl tento přechod tenkrát pečlivě střežen (v noci polskou policií a ve dne PČR, která nám při spojení i ochotně asistovala). Na dalších obrázcích 476 a 477 jsou některé ,profi’ díly, které konstruktéři s výhodou při stavbě tří souprav použili. Podrobnější detaily známé nejsou. Aktéři si je „vzali s sebou“...

Další podrobnosti o popisované problematice jsou na stránkách :

https://ok1em.blogspot.com/search/label/248%20GHz

Obr. 472. Stefan, SP9QZO, při prvním spojení SP - OK na pásmu 241 GHz:

Obr. 473. Eda, OK2BPR, při prvním spojení OK - SP na pásmu 241 GHz. Vlevo je Edward, SP9WY:

Obr. 474. První spojení OK - SP na 76 a 122 GHz 20. 8. 2006 na hraničním přechodu pro pěší:

Obr. 475. Detail informační tabule na české straně:

Obr. 476. Díl oscilátoru a výkonového násobiče 100 mW pro pásmo 6,7 GHz:

Obr. 477. Pásmo 241 GHz, díl násobičů a směšovače umístěný v ohnisku paraboly SP9QZO:


Mikrovlnná pásma 134 a 248 GHz u OK1JHM

S novým pásmem 248 GHz stavěli radioamatéři transvertory také pro další nové radioamatérské pásmo 134 GHz, které nám bylo „přiklepnuto“ na již několikrát zmíněné konferenci ve Vídni 28. – 29. 2. 2004. Milan, OK1JHM, vyráběl zařízení pro obě tato pásma současně. Protože nebyly v blízkosti žádné protistanice s dalším zařízením, musel Milan zhotovit vše 2x (dokonce 3x) a pro první experimenty zainteresovat i část rodiny... V plánu byly i různé expedice, kde se počítalo i s nějakým spojením do sousedních zemí, a tak další – záložní komplet byl nutností.

Začněme tedy pásmem 134 GHz, segmenty pásma jsou v tab. 7. První generace byla ta nejjednodušší a fungovala již v roce 2007.

Milan o tom píše:
„Zařízení pro 134 GHz je starší koncepce DB6NT, které jsem postavil roku 2007. Sestává klasicky z OCXO na kmitočtu 116,194 MHz. Kmitočet se v LO násobí 96x s výsledným kmitočtem 11 154,624 MHz. Výkon je celkem slabší kolem 16 mW. Dále se vynásobí dvakrát na kmitočet 22 309,248 MHz a v závěru se vybírá 6. harmonická na 133,855 480 GHz. Mf kmitočet je v pásmu 2 m. Transvertor je na obr. 479, a protože byl k dispozici ten správný spektrální analyzátor, nechybí ani hezký obrázek výstupního signálu (obr. 480). První pokusy se převážně odbývají v dílně, jak se říká „z jednoho stolu na druhý“. K tomu jsou vhodné antény typu „horna“, i když signály bývají dostatečné i na „samotný vlnovod“. Takové antény jsou na obr. 481 a výstupní konektor s možností rychlé montáže je vidět na obr. 482. Na zadní straně transvertoru (obr. 483) jsou přístupné i dva ovládací prvky. Pod samolepkou „FORD“ je přístupný prvek pro nastavení úrovně LO do směšovače a větší otvor vlevo na výstupním konektoru vede k potenciometru pro nastavení pracovního bodu směšovače.

Obr. 479. Transvertor pro pásmo 134 GHz OK1JHM:

Obr. 480. Obrázek signálu ze spektrálního analyzátoru:

Obr. 481. Antény typu „horna“ vhodné pro první pokusy:

Obr. 482. Antény se montují přes distanční vložku a převlečnou maticí:

Obr. 483. Držák antény a ozařovače na zadní straně transvertoru pro 134 GHz OK1JHM:

Tab. 7. Segmenty pásma 134 GHz:


Po správném nastavení pracovního bodu směšovače v konečné fázi experimentování již dalšího nastavování není třeba... Na dalším obrázku (obr. 484) je vnitřní uspořádání jednotlivých dílů transvertoru pro pásmo 134 GHz. Samostatná parabola (i pro 122 GHz) je na obr. 485 a příslušné ozařovače jsou na obr. 486. Na dalším obr. 487 je detail jednoho z ozařovačů; každá parabola musí mít samozřejmě „ten svůj“ ozařovač a ještě k tomu označený, aby se namontoval vždy stejně a nemusela se opravovat poloha v ohnisku.

Další pokračování je pak v terénu na větší vzdálenost a nastává „hodina pravdy“. Překlenutá vzdálenost je přímo úměrná vynaloženému času, pečlivosti a štěstí... První spojení na 134 GHz v ČR bylo realizováno během prvního subregionálního závodu dne 2. 3. 2008 se stanicí OK1VRL (dcera OK1JHM Zdenka) v lokátoru JO70CO mezi kótami Panna a Kalich zhruba na vzdálenost 1,7 km. Rekordní spojení se pak uskutečnilo dne 4. 6. 2011 opět s dcerou Zdenkou, OK1VRL, mezi lokátory JO70CO a JO70CN na vzdálenost 7,1 km, viz foto na obr. 488. Znázornění na mapě je na obr. 489.

Obr. 484. Vnitřní uspořádání transvertoru pro 134 GHz:

Obr. 485. Jedna z parabol pro všechna mikrovlnná pásma:

Obr. 486. Ozařovače pro jednotlivá pásma:

Obr. 487. Detail jednoho z ozařovačů:

Obr. 488a. Zdenka, OK1VRL, při prvních spojeních na 134 a 248 GHz:

Obr. 488b. OK1JHM při prvním spojení Polsko - Německo na 241GHz:

Obr. 489. Mapa s rekordním spojením:


Zhotovení konstrukcí pro mikrovlnná pásma je velmi pracné a časově náročné. Ostatně to platí obecně v celém lidském konání a chce-li tvůrce dosáhnout kýžených výsledků, musí tu práci důsledně udělat. Pro ilustraci se (s trochou humoru) vraťme o nějakou tu desítku let zpět, aby i ti mladí adepti, kteří se do něčeho pustí, byli – jak se říká – „v obraze“. Přece jenom uteklo již hodně času a mla- dá generace mnohé věci již ani vědět nemůže a také to v dnešní době blahobytu již „vidí jinak“ a dost možná, že následujícím řádkům ani nebude rozumět. Není ale na škodu se pro porovnání nad tím alespoň zamyslet... V 60. létech minulého století měl „průměrný“ radioamatér na svém pracovním stole páječku (většinou pistolovou, transformátorovou), regulovatelný ss zdroj a griddipmetr – převážně doma zhotovený. (GDO do 250 MHz dodala TESLA na trh později.) Ti majetnější si pořídili AVOMET, ale posloužily i přístroje doma zhotovené s ohmmetrem na plochou baterii, s nímž bylo možné testovat diody, tranzistory i elektrolytické kondenzátory, o jejichž RMS měl tenkrát málokdo tušení. Pracovalo se s elektronkami, které byly tehdy „na vrcholu“, tranzistory OC170 – to byla novinka pro vstupní obvody přijímačů pro VKV FM rozhlas.

Podnik TESLA řadu měřicích přístrojů, můstků, generátorů a osciloskopů již vyráběl, ale odbyt byl do profesionální sféry, takže soukromník to ani pořídit nemohl a také to bylo velmi drahé.

Poznámka pro mladé čtenáře: Zmíněná TESLA nebyla ta, co v současnosti vyrábí elektrická auta, ale pod tímto názvem byly soustředěny takřka všechny československé podniky, které příslušné přístroje a součástky vyráběly. Název byl opravdu po geniálním Nikolovi Teslovi, ale když v roce 1949 koncern vznikal a hledal se nějaký smysluplný název, tak se tento nelíbil... Podařilo se ale vrchnost přesvědčit, že to znamená TE-chnika SLA-boproudá. Vžil se i humorný výklad, že to znamená TE-chnicky SLA-bé, ale pravda to nebyla – kvalita odpovídala tenkrát technickým možnostem... V té době nebyly počítače (ani kalkulačky), ale logaritmická pravítka v papírnictvích ke koupi byla. Rovněž tak i potřebná literatura. Vycházely různé příručky o radiotechnice, velmi obsáhlá byla dvoudílná Amatérská radiotechnika (vyšla v roce 1954) a časopis „Amatérské radio“ byl plný jak přijatelné teorie, tak i praktických návodů od konstruktérů tehdy „zvučných“ jmen. Jedna z nejužitečnějších publikací byla tenkrát Amatérská technika velmi krátkých vln od Antonína Rambouska.

Jak čas ubíhal, přicházely nové a stále lepší součástky, se kterými bylo možné sestrojit všelijaké velmi potřebné měřicí přístroje. V polovině 70. let to byly například digitální čítače, a tak s každou novou „lepší“ děličkou se dělal kmitočtoměr nový, dokonalejší... SSB provoz byl tenkrát na vzestupu, a tak se vyráběly transceivery po domácku. Pracovní aktivita a kolektivní zájem tenkrát byl značný, takže se vysílače i přijímače pro KV i VKV varáběly v několika dílnách podniku Radiotechnika. Byly i stavebnice, „Kentaur“ pro 2 m a „Oškobrh“ pro 70 cm. Tenkrát bylo ctí pro každého si transceiver samostatně zhotovit; jistý OM z OK2 (dvoupísmenná značka, obr. 494) stavěl pro každý Polní den nový. Byl v tom kus dobrodružství, vzájemné zkušenosti byly předmětem diskuzí na pásmech nebo dopisem poštou, protože telefon pro každého také běžný nebyl. Sdílené problémy konstruktéry sbližovaly a byla tak utužena trvalá přátelství. Dobrý pocit a daleká spojení byla odměnou za množství vynaložené práce a to vlastní spojení bylo už jenom – jak se říká – tou příslovečnou „třešničkou na dortu“.

Rok 1989 byl samozřejmě mezníkem, otevřely se možnosti materiálové i komunikační. Lecos bylo možné koupit, a to nejen aparatury na vysílání, ale i drahé a poměrně nové přístroje pro mikrovlny, které zaniklé nebo „transformované“ profi firmy daly „do šrotu“, protože již nebyly zapotřebí. A kdyby snad ano, zakoupí nové, ještě modernější... Někteří „vyzdobili“ svoje pracoviště i spektrálními analyzátory, o kterých až dosud jen slyšeli; ale je třeba dodat, že mnozí svoje zařízení měli zhotovená již dříve – bez nich. Nadcházejíci roky byly bezesporu „radioamatérským blahobytem“. Výběr nabízených produktů byl velký a kupujícího nemusely trápit nějaké výše zmíněné pocity, protože „dobrý pocit“ už dával fakt, že nového ICOMa koupil od konkurenčního prodejce na druhém konci města o několik set korun levněji... Různé funkční celky z východní Asie sice usnadnily některé části zapojení, ale to podstatné, ta nejpracnější část dále popisovaných konstrukcí zůstala. Prošli tím všichni, kteří posouvali tu techniku po malých krůčcích kupředu a nebylo výjimkou, že se po značném úsilí ukázalo, že – jak se říká – „tudy cesta nevede“. Platilo to pro všechny a jak z dalších popisů vyplyne, pro OK1JHM to platí dvojnásobně.

Milan, OK1JHM, o tom píše:
„Po realizaci prvního spojení v pásmu 134 GHz (mapka je na obr. 490) jsem dospěl k závěru, že do budoucna bude nezbytně nutné vhodným způsobem odstranit z rovnice o čtyřech neznámých, která se při spojeních na mikrovlnách nutně řeší, alespoň jednu neznámou. Jednou z cest v prvních pokusech byla kalibrace korespondujících zařízení navzájem, a tak přišlo na nezbytnou konstrukci kalibrátoru, který jsem zkonstruoval pro pásma 24, 47, 76, 122, 134 a 248 GHz v jednom celku za pomoci PLL oscilátorů. Konstrukci jsem předvedl na jednom ze setkání radioamatérů na Kozákově, rok si už nepamatuji. To mne ale neuspokojovalo, a proto jsem se rozhodl vyměnit krystalové oscilátory u zařízení pro pásma 122, 134 a 248 GHz za oscilátory PLL, viz přiložené fotky (obr. 491 a 492). Problém ale nastal v tom, že signály už nebyly tak čisté jako s původními oscilátory a spojení šlo dělat pouze provozem FM. Po těchto zkušenostech jsem PLL oscilátory zavrhnul a vše uvedl do původního stavu. Do dnešní doby nevím, proč signály nebyly čisté, pouze se domnívám, že tehdejší součástková základna nebyla na takové úrovni, jak je tomu dnes; mám na mysli GPS PLL oscilátory typu BODNAR z Velké Británie. Tyto konstrukční peripetie se na mém chudém konstrukčním stole odehrávaly během let 2009 až 2011 v souběhu s pravidelnou účastí v mikrovlnných závodech společně s mou dcerou OK1VRL a od roku 2010 také s vnukem Zdenkem, který obdržel vlastní koncesi se značkou OK1FSK (obr. 493).“

Obr. 490. Mapka prvního spojení v pásmu 134 GHz nejen v OK, ale i v EU:

Obr. 491. Oscilátory PLL ze strany součástek:

Obr. 492. Oscilátory PLL ze strany spojů:

Obr. 493. Zdeněk, OK1FSK:

Obr. 494. Jarda, OK2JI:


Milan, OK1JHM, dále píše:
„Nová koncese mého vnuka OK1FSK mne dále inspirovala k vylepšení stávajících transvertorů. Cest, jak to udělat, se nabízelo několik. Napadlo mne pokusit se změnit postup násobení kmitočtu 11,154 624 GHz x 4 pomocí profi násobiče firmy ENDWAVE (obr. 495, 496) na kmitočet 44,618 496 GHz a za tímto kmitočtem dále vybírat třetí harmonickou na kmitočtu 133,855 480 GHz. Tento postup vyžadoval několik mechanických úprav s důrazem na zachování původního mechanického uspořádání tak, aby šlo vše dát do původního stavu v případě neúspěchu. Tato eventualita se záhy při oživování potvrdila. Hlavní příčinu neúspěchu z dnešního pohledu a dalších zkušeností stejného rázu (u transvertorů pro pásmo 248 GHz, o které se podělím v dalších částech našeho seriálu popisujících stavbu a konstrukci transvertorů pro 248GHz pásmo) vidím v nedostatku možnosti velice citlivého a jemného doladění obvodu směšovací diody, což se bez pomoci spektrálního analyzátoru prostě nedá. Po mém odchodu do důchodu v roce 2008 možnost použití spektrálního analyzátoru pominula. Sestava nového pokusného dílu je na přiloženém foto (obr. 496). Po zjištění, že tudy cesta vylepšení – což je otázkou diskutabilní – nevede, jsem vše uvedl do původního stavu a byl jsem rád, že jsem byl tak prozíravý a ponechal původní funkční díly.
Čas dále plynul v poklidu s pravidelnou účastí v závodech a při přípravě a realizacích historicky prvních přeshraničních spojení s okolními státy v ČR, ale také na Slovensku (viz publikované články v PE-AR 12/2013, str.41, 2/2014, str. 41). K některým z nich se v tomto seriálu ještě vrátíme. Dalším mezníkem ve vylepšování provozních vlastností transvertorů se stal rok 2016, kdy mi byly nabídnuty dva kusy vysoce kvalitních parabol neznámé firmy typu APC-10-15 (viz obr. 497 až 499) s těmito parametry: Parabola je určená pro 94 GHz, průměr 39 cm, systém Cassegrain.
Vypočtené parametry pro jednotlivá pásma jsou následovné:


Jak je patrné z výpočtů, parabola je hodně ostrá, což se plně projevilo při prvních testech a účasti v I. subregionálním závodě v roce 2016 na kmitočtech 134 a 248 GHz, poté v II. subregionálu na kmitočtech 76,122 GHz a nakonec v I. subregionálním závodě v roce 2017 po složitějších mechanických úpravách i na kmitočtu 47 GHz (obr. 500). Zde je nutné říci s naprostou vážností, že použití stativu bez azimutální stupnice, vodováhy a optiky je hazardem a plýtváním času při nasměrování se na korespondující protistanici. OK1VRL, OK1FSK a později i OK1MBT, který se k nám s velkou vervou a zaujatostí přidal, si museli na tuto skutečnost zvyknout a já také. Pozitivní je, že se zvýšil výkon a kvalita přijmu a zredukoval počet parabol z pěti na jednu a to je důležité, když to musíte tahat na zádech na kopec, jak je tomu v mém případě.“

Obr. 495. Násobič ENDWAVE:

Obr. 496. Pokusný díl ENDWAVE – 4x násobič + směšovač HSCH 9101:

Obr. 497. Pohled na parabolu o průměru 39 cm s ozařovačem:

Obr. 498. Pohled na anténu zepředu:

Obr. 499. V horní části paraboly je úchyt na optiku. Držák optiky na parabole musí být pevný:

Obr. 500. 47GHz transvertor s adaptérem pro parabolu o průměru 39 cm:


Milan, OK1JHM, pokračuje:
„Zmíněné vylepšené vlastnosti transvertoru díky novým parabolám inspirovaly velkého cestovatele Mirka, OK1MBT, dále pokračovat v uskutečňování historicky prvních přeshraničních spojení také na Slovensku. Já jsem souhlasil a bylo o zábavu postaráno. Zvídavý čtenář si může prohlédnout naše konání v PE-AR 11/2016 (str. 46), PE-AR 01/2017 (str. 47), PE-AR 03/2017 (str. 47), PE-AR 08/2017 (str. 47), PE-AR 12/2018 (str. 42). Nezapomněli jsme ani na tradiční setkání na Kozákově, kdy se po prvé objevila další dvě zařízení v ČR pro pásmo 134 GHz aktérů OK1AIY a OK1UFL. Podrobnosti lze shlédnout v PE-AR 08/2018, str. 42. A jak to už v životě chodí, dostavily se zdravotní potíže a rok 2019 byl poznamenán dvěma pobyty v nemocnici s následnými operacemi.
Po rekonvalescenci jsem se s velkou chutí zapojil do závodní činnosti až do května roku 2020, kdy mne popadla opět konstrukční vášeň a rozhodnutí padlo na výměnu krystalových oscilátorů u transvertorů 47, 76, 122, 134 a 248 GHz jedné sady za GPS PLL oscilátory BODNAR (obr. 501). Samotnou rekonstrukci jsem koncipoval tak, že u transvertorů 134 a 248 GHz jsem původní oscilátory vyndal, vestavěl oscilátory BODNAR (obr. 502 a 503) a tím zachoval možnost vrácení do původního stavu v případě zhoršení vlastností, jak jsem popsal už dříve. U transvertorů pro 47, 76 a 122 GHz jsem se rozhodl umístit oscilátor BODNAR do krabiček původních oscilátorů a při tom využít možnosti vytápění pro případ potřeby (obr. 504). K tomu bylo nutné umístit na přední panely tlačítkové vypínače a vyvést za pomoci světlovodů kontrolky signalizace zavěšení PLL (obr. 505), přidat zdroje 5 V a na zadní panely připevnit antény GPS (obr. 501).
Na závěr pomocí útlumových článků upravit výstupní vf signály jednotlivých oscilátorů na úroveň 1 mW a vše řádně prověřit. Podotýkám, že to byla docela zábava. Opět se musím opakovat: je lepší zkonstruovat zařízení nové. Na závěr roku 2020 nastaly další zdravotní potíže končící opět dvěma operacemi, kdy už se jednalo o zrak. Nakonec vše dobře dopadlo, pouze mírným zhoršením vidění...“

Obr. 501. GPS antény na zadních panelech transvertorů:

Obr. 502. GPS oscilátor BODNAR v transvertoru pro pásmo 248 GHz :

Obr. 503. GPS oscilátor BODNAR v transvertoru pro pásmo 134 GHz:

Obr. 504. Pohled dovnitř transvertoru pro pásmo 122 GHz :

Obr. 505. Přední panely s tlačítky a kontrolkami:






Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika a zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.


Související články:

• Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 1. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 2. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 3. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 4. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 5. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 6. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 7. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 8. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 9. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 10. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 11. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 13. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 14. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 15. • Z historie: Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 16. • Z historie: Jak se závodilo na VKV před 50 léty • Z historie: Technika SSB na VKV před 50 léty

Zdroj informací a podklady k článku: OK1AIY , foto : OK1UFL, OK1JHM