Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 13.
@ OK1AIY
____________
134 GHz, test s OK1JHM na Kozákově 18. 5. 2018
Následující povídání se odvíjí od několikrát již zde citované konference v
roce 2004 ve Vídni. Byly změněny kmitočty některých pásem, některá zanikla a
vznikla nová, takže na to bylo třeba reagovat jak rekonstrukcí stávajících
zařízení, tak i příslušných pomůcek – majáků. Zmíněný rok 2004 naštěstí byl v
období s velkou pracovní aktivitou, což bylo patrné ve vybavení stanic i ve
výsledkových listinách ze soutěží. Dost možná, že to byla ta nejhezčí doba s
největší aktivitou....
Jak už tu několikrát zaznělo, bylo snazší zhotovit
zařízení zcela nová a začlenit do nich moderní součástky, protože minulé
konstrukce z 60. až 80. let i přes dobrou funkci připomínaly spíš „muzeum“.
Platilo to jak pro nové transvertory, tak i pro majáky a dík profesionálnímu
přístupu Aleše, OK1FPC, také Milana, OK1UFL, i ostatním, kteří se do toho
kolektivně zapojili, vznikla zařízení zcela nová, připravená sloužit další
desetiletí. Inovací prošly takřka všechny díly majáku OK0EA od 70 cm až po 24
GHz (které dříve dobře sloužily) a přibyly další – pro 47 i 76 GHz, a to nejen
u nás, ale i v sousedním Polsku. Oscilátory byly typu DF9LN od OK1UFL, který
jich zhotovil asi 100, a zajistil tak prakticky po čtvrt století dostatečnou
stabilitu mikrovlnných pásem až po 122 GHz. A právě toto pásmo „přišlo na
řadu“ pro rekonstrukci po zrušení pásma 145 a 241 GHz, kde před tím posloužilo
užitečným experimentům. (Je o tom psáno v PE-AR 09//2020, další generace podle
DL2AM je pak v PE-AR 10/2020). Byla to práce na několik let, takže jsme na
pásmo 134 GHz zatím ani nepomysleli...
Po nějakém čase se nabídla možnost to
přece jenom alespoň provizorně zkusit, a protože jsme nechtěli dělat zařízení
od základu nové, adaptovali jsme k tomu to první zařízení pro pásmo 122 GHz,
které zatím sloužilo jako „tester“. Pro jiné stupně násobení již nebylo možné
použít původní díl MKU 12LO od DB6NT (násobič 96x), takže Aleš, OK1FPC,
zhotovil díly nové, s poněkud odlišnými kmitočty. Nové byly i oba oscilátory s
krystaly z Hradce Králové. Pro spojení na krátkou vzdálenost byla zařízení
fukční, ale bylo zřejmé, že pro podstatné zlepšení by to znamenalo zhotovit
další – druhou generaci. Praktickou zkoušku s další stanicí jsme provedli 12.
5. 2018 u příležitosti setkání na Kozákově s OK1JHM (obr. 506 a 510.) Na to,
že zařízení proti sobě nikdy nestála, byl vlastně malý zázrak, že jsme se po
několika minutách na pásmu našli (obr. 507).
Několik přihlížejícich toho
využilo a navázali spolu ve stísněných podmínkách pár SSB spojení (obr. 508).
Milan, OK1JHM, předvedl i na tomto pásmu difrakci vln na polystyrenové kouli o
průměru 10 cm. V praxi se to používá mimo jiné v radiolokaci a pro měření
rychlosti. Na obr. 509 je
znázorněn pokus o rok dříve v pásmu 122 GHz.
Podrobněji je možné prostudovat seminář: Svoboda Petr; Hromádka Jakub: 17. Seminář o šíření elmg. vln. Pardubice 12. 5. 2016.
Dále pak následující sborník:
Obr. 506. Kozákov 2018. Milan, OK1JHM, u zařízení na 134 GHz. Vlevo OK1TPG a OK1AIY:
Obr. 507. Pohled na tcvr OK1JHM:
Obr. 508. Proběhlo několik SSB spojení v pásmu 134 GHz:
Obr. 509. Test difrakce na 122 GHz. OK1JHM, Kozákov 2017:
Obr. 510. Zleva: OK1JHM, OK1DEF, OK1AIY a OK1UFL (2018):
248 GHz u OK1JHM, provedení transvertoru
Milan, OK1JHM, o tom píše:
„Konstrukce transvertorů pro TOP pásmo 248 GHz, stejně jako transvertorů pro
134 GHz popsaných v minulých článcích v PE-AR, byla realizována na základě
původní dokumentace v časopise DUBUS 2/1994. Vychází z dříve prověřených
subharmonických směšovačů pásem 47, 76, 122 a 134 GHz. Rozdíl je pouze v
kmitočtech základních krystalových vytápěných OSC, jejich násobků, vhodných
vlnovodů a motivech plošných spojů subharmonických směšovačů. U 248GHz
směšovače se jedná o otvor o průměru 0,8 mm vyleptaný na zadní straně desky s
plošnými spoji. Nad tímto otvorem je nalepena směšovací dioda HSCH9101 firmy
Hewlett Packard. Vlnovod je vhodný standard WR 15. Kmitočet OSC je 129,0914
MHz následně vynásobený na kmitočet 12,392 774 GHz v samostatném násobicím
bloku.Tento kmitočet je dále vynásobený 2x na kmitočet 24,785 548 GHz, který
přes dolnopásmový vlnovodní filtr budí subharmonický směšovač a kde se také
vybírá desátá harmonická na kmitočtu 247,855 48 GHz, která po smíšení s
mezifrekvenčním kmitočtem 144,500 MHz vytváří začátek pásma kolem 248 GHz. Jak
snadné.
Realita však byla jiná. Nejpracnější bylo oživení a velice citlivé
nastavení obvodu subharmonického směšovače, které bez vhodné měřicí techniky
prostě nelze, a to podtrhuji. Navíc musím upozornit zájemce o konstrukci, že
je nezbytné mít zkušenosti z konstrukcí a nastavování jednotlivých obvodů z
pásem předešlých, v opačném případě se jedná o hazard. Dalším doporučením je
konstrukce dvou zařízení současně. Poskytuje to možnost ověřování funkčnosti
jednotlivých dílů a co je hlavní – je to, že máte protistanici. Vnitřní
uspořádání jednotlivých dílů je patrné z obr. 511.
Po oživení, nastavení a
odzkoušení obou transvertorů proti sobě na vzdálenost asi 2 m s použitím antén
typu horna popsaných dříve, jsem se rozhodl obě zařízení odzkoušet v terénu s
dcerou, OK1VRL, kdy jsme postupně prodlužovali vzdálenost a vykoušeli i
použití parabol PROCOM s ozařovači vlastní výroby z punkčních jehel vhodného
vnitřního průměru. Později pak byly ozařovače zhotoveny z leštěných mosazných
modelářských trubek z Anglie (obr. 512).
Po dalších testech v terénu jsem se
rozhodl o pokus prvního soutěžního spojení v IARU Region I. UHF/SHF Contestu
5. 10. 2008. V tomto závodě jsme navázali první a rekordní soutěžní spojení na
vzdálenost 1,1 km ve čtverci JO70CO v České republice a v Evropě, viz obr.
513.
Radost z uskutečněného spojení byla veliká. Měl jsem radost jako malé
dítě právě obdarované vytouženou hračkou, která ale netrvala dlouho. Jako
blesk z jasného nebe zafoukal vítr, lidově zvaný Rarášek, a dík mé
nepozornosti celý stativ s technikou šel k zemi. Transvertory se válely ve
skále a bylo vymalováno. Nejvíce to odnesl transvertor pro pásmo 122 GHz a
maják pro 122 a 76 GHz, viz obr. 514 (ještě před pádem). O práci pro dlouhé
zimní večery a noci bylo tím pádem postaráno.“
Obr. 511. Vnitřní uspořádání transvertoru:
Obr. 512. Mosazné trubičky z Anglie – vhodné jako vlnovod pro 248 GHz:
Obr. 513. Mapka historického spojení v pásmu 248 GHz:
Obr. 514. OK1JHM při závodě na kopci Panna, JO70CO. Protější kopec je Sedlo:
Po nezbytných opravách způsobených pádem zařízení popsaného dříve
probíhala pravidelná závodní účast do r. 2014, kdy jsem začal
přemýšlet o možném vylepšení provozních vlastností transvertorů pro pásmo
248 GHz.
Vzhledem k neúspěchu vylepšení 134GHz transvertorů jsem se rozhodl –
sice nerad – požádat o pomoc zkušenějšího konstruktéra Aleše Jehličku, OK1FPC.
Aleš neodmítl, a tak jsem mu zaslal dvě nové vyfrézované vaničky dle článku
Mischerbaustein pro 76 GHz od DB6NT s tím, že původní zapojení bylo použito
jako nápad a místo násobiče 2x byl navržen pouze zesilovač s jedním
tranzistorem vhodného typu pro daný kmitočet 24,785 548 GHz.
Desku plošného
spoje navrhl a vyrobil Aleš. Výstup zesilovače byl opět navázaný
na vlnovodní filtr, kde se vybírala desátá harmonická pro směšovací diodu,
tentokrát HSCH9161. Vše bylo zkonstruováno 2x, včetně mf dílu a násobiče z 12,
392 774 GHz na 24,785 548 GHz; opět – dle dřívějších zkušeností – ponechány
původní komponenty pro případ neúspěchu. Výsledkem celého snažení bylo zvýšení
šumu na úkor užitečného signálu. Tím laborování ale neskončilo. Eda, OK1EM, a
Pavel, OK1AIY, mi nabídli profesionální násobiče typu CF90/CT31 z 12 na 24 GHz,
a tak mé rozhodnutí bylo jednoznačné.
Výroba nových komponentů, vaniček,
osázení plošných spojů mf dílů, směšovačů, zdrojů napájení násobičů CF90 a
regulátorů napětí pro příjem a vysílání. Vše mechanicky, elektricky a
frekvenčně nastavit a sladit. Prostě práce na dlouhé večery a bezesné noci, až
z toho všeho snažení vznikly dvě konstrukce, viz obr. 516 až 520.
Po následném
nastavení a oživení jednotlivých dílů (kromě dílů směšovacích diod) opět
stejný výsledek: vysoká hladina šumu na úkor užitečného signálu. Bez pomoci
spektrálního analyzátoru to nelze. Opět vše do původního stavu a čekat na
precizní nastavení podle zmíněného přístroje.
Na závěr si dovolím ještě jedno
doporučení. Je nezbytné 1x za rok zkontrolovat čistotu vlnovodů a místa pod
směšovací diodou. K tomu doporučuji vychytávku, která mne napadla během
jednoho z vyšetření u ušního lékaře. Pomůcku vidíte na obr. 521. Věřte, že
zanesené vlnovody nečistotami způsobují degradaci signálu stejně, jako je tomu
u lidského ucha.
Obr. 515. Přední panel majáků 122 a 76GHz:
Obr. 516. Pohledy na nové komponenty OK1JHM:
Obr. 518. Další pohled na transvertor pro pásmo 248 GHz OK1JHM:
Obr. 519. Díl ve svislé poloze je "profi" násobič CF90 / CT31 z 12 na 24GHz:
Obr. 520a. Maják pro 76GHz a 122GHz - pohled z boku:
Obr. 520b. Maják pro pásmo 47GHz od OK1JHM:
Obr. 520c. Maják pro 47GHz - pohled zepředu:
Obr. 521. Vychytávka na kontrolu čistoty vlnovodů :
Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika a
zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.
Související články:
Zdroj informací a podklady k článku: OK1AIY , foto : OK1UFL, OK1JHM