Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 14.
@ OK1AIY
____________
Minulost, současnost a budoucnost
radioamatérských majáků pro mikrovlny
Pod tímto názvem byl v r. 1999 napsán článek do Sborníku Holice. Záměrně je v
našem seriálu nyní otištěn v původním znění, aby čtenář mohl porovnat, co se
od té doby změnilo.
Jednou z pomůcek usnadňujících práci na radioamatérských pásmech jsou majáky.
Bylo o nich již hodně napsáno, ale pro nově začínající amatéry je třeba
poskytnout alespoň základní vysvětlení. Radiomaják je trvale „běžící“ vysílač.
Má svoji přidělenou a telekomunikačním úřadem registrovanou značku a kmitočet
zapadající do segmentu pro tyto účely v rozdělených pásmech vyčleněnému.
Majáky pracují jak na krátkých, tak i na velmi krátkých vlnách, provoz je
většinou F1 nebo A1, není výjimkou ani RTTY. Výkon je podle potřeby, většinou
jsou to jednotky wattů, na mikrovlnách jen desetiny či setiny wattů. Rovněž
antén nebo i celých anténních systémů je účelně konstruováno po celém světě
velké množství (stovky). Tím, že jsou stále v provozu, dávají tak možnost
aktivně pracujícím operátorům porovnávat závislosti mezi přírodními podmínkami
či meteorologickou situací a šířením vln. Umožňují například nastavovat
antény nebo i celé přijímací soustavy a hlavně rychle poskytnou informaci o
tom, zda je vše v pořádku.
V časopise DUBUS jsou několikrát za rok uveřejněny
značky, kmitočty, výkony a použité antény evropských majáků. Každý stát má
svého koordinátora (u nás je to František Janda, OK1HH) a všichni dbají, aby
majáky sloužily co nejlépe.
Tolik tedy o majácích to nejzákladnější, ale
soustřeďme se nyní na OK0EA a OK0EL (obr. 522, 524), které již několik let na
mikrovlnných pásmech pracují. Začátek je někdy v polovině šedesátých let, kdy
na Žalém v Krkonoších byl spuštěn maják OK1KVR/1. Kmitočet byl na konci pásma
(asi 145,950 MHz) s výkonem několika mW. Vysílač byl osazen několika
tranzistory OC170 a klíčovač sestával z motorku magnetofonu URAN, převodové
skříňky ze zapisovače ZPA Nová Paka a vypilovaného kotoučku se značkou, jenž
ovládal malý pozlacený kontakt (obr. 523). Vše bylo poháněno akumulátory asi
20 let starými, které bylo třeba na Žalý nabité dopravit. Konalo se to v
ruksaku na motocyklu, protože auto ještě k dispozici nebylo a elektrorozvodná
síť se tu objevila až po dlouhých 33 letech. V sedmdesátých letech už byl
maják rozšířen na 70 a 23 cm.
Tenkrát začínalo u nás poměrně plodné období.
Radioamatéři stavěli nová zařízení, stanic na pásmu přibývalo, a tak bylo
zapotřebí, aby nějaký ten signál na pásmu stále byl. To ale byla situace s
akumulátorovým provozem již těžko zvládnutelná, a tak byl maják zhotoven zcela
nový – pro napájení ze sítě 220 V namontovaný do uzamykatelné skříně. Klíčovač
s diodovou maticí dával značku OK0EA. Za pozornost stojí, že maják byl
instalován na Jestřábích boudách na Zlatém návrší (JO70SS) dřív, nežli byla
povolena značka, takže nastaly nepatrné komplikace. Vše bylo ale během
několika dní na příslušném úřadě napraveno, takže maják mohl několik let
uspokojivě sloužit.
Po nějakém čase se našla možnost umístit vše na televizní
věži na Černé hoře (JO70UP). Dík Vláďovi, OK1VPZ, a jeho dobrým vztahům se
Správou radiokomunikací Východní Čechy jsme začátkem osmdesátých let maják
přemístili na to nejlepší místo, které si jen bylo možno přát (obr. 524). A
bylo to velké štěstí i proto, že po krátkém čase zmizely z povrchu zemského i
Jestřábí boudy.
Obr. 522. Maják OK0EL koncem 90. let minulého století (JO70SQ):
Obr. 523. Maják OK1KVR/1 pro 144 MHz s mechanickým klíčovačem:
Obr. 524. Maják OK0EA - původní konstrukce budiče pro 70 a 23cm:
Popisované období (konec minulého tisíciletí) se vyznačovalo velkou pracovní
aktivitou, a tak někteří svoje zařízení dále modernizovali. Vznikaly tak druhé
nebo již třetí generace transvertorů pro 47 GHz se zesilovačem.
Z praktických a hlavně cenových důvodů byly zesilovače provedené jako „otočné“,
to znamená, že fungovaly jak pro příjem, tak i pro vysílání pouhým přetočením
o 180 °. (Kdo měl dost prostředků, vybavil Rx i Tx samostatným zesilovačem k
tomu příslušně upraveeným, a odpadla tak starost s přepínáním.) První kusy
nabízel Michael, DB6NT, ale po několika létech zhotovil několik kusů i Aleš,
OK1FPC.
Zesilovač vyrobit doma v dílně je velmi těžko proveditelné. Přístroje
na lepení nepatrných čipů jsou tak drahé a choulostivé, že jich je v republice
jen několik, a také pro ně musí být zajištěná práce, aby se – jak se říká –
vůbec zaplatily. (Co je velmi důležité: Musí se také na tom umět dělat a
zaškolení není za týden).
Popisovaný zesilovač je zhotovený na materiálu
ROGERS RG4003, na kterém jsou nalepeny dva čipy CHA2104 od firmy „UMS“. Pro
lepší stabilitu byl mezi ně zařazen útlum 6 dB. Jsou rovněž použité „anténky“
od firmy „DLI“ z korundu. Lépe se kontaktují zlatým drátem a celý zesilovač má
pak lepší parametry. Asi u dvaceti zhotovených kusů byl naměřen zisk 37 dB a
šumové číslo 4,5 dB. Výkon 30 mW je pro amatérské vysílání zatím dostačující
(jak uvádí Aleš, OK1FPC). Na obrázcích je patrné mechanické provedení od těch
nejjednodušších, ovládaných knoflíkem (pro práci ze stativu), až po dokonalé
servem ovládané mechanismy na stožáru (OK1DGI).
Obr. 525. Rok 1993: Montáž majáků OK0EA pro 3 a 6 cm na Černé hoře; zleva OK1AIY a OK1THK:
Obr. 526. Původní sestava OK0EA pro 2 m, 70 a 23 cm již v ocelové skříni na Černé hoře:
Obr. 527. Ve skříni bylo místo i pro další pásma. 23 cm je v provedení s elektronkami E88C:
Další „scénář“ se
odbýval zhruba podle předchozího odstavce popisu. Technika šla rychle dopředu a
na majácích probíhala podstatná zlepšení. Byly vlastně zhotoveny některé díly
nové s použitím modernějších součástek a dostupných technologií.To již nemohl
zvládnout jednotlivec, a tak nastoupila kolektivní spolupráce. Možná, že se
tento termín nebude někomu líbit, ale potřeba nových pomůcek zde byla a
jedinec, který nebyl u té techniky přímo, jak se říká „neměl šanci“. Byl
zhotoven nový maják na pásmo 24 GHz a později také na 47 a 76 GHz. Mezi tím
bylo u nás uvolněno pásmo 9 cm (3400 MHz) a tomuto pásmu se rovněž dostalo
„velké péče“.
Všechny nové majáky byly osazeny tenkrát populárními oscilátory
typu DF9LN z dílny OK1UFL a výstupní obvody pro 47 a 76 GHz profesionálními
díly od OK1FPC.
Při setkání na Kozákově v roce 2014 se podařilo soustředit
část kolektivu, který se na majácích OK0EA a OK0EL podílel (obr. 530). Jsou to
odleva: Zdeněk, OK1DEF, Mirek, OK2AQ, Míla, OK1UFL, Pavel, OK1AIY, Honza,
OK1VAM, Aleš, OK1FPC, a Robert, OK1FEN. Honza Moskovský, OK1IA, byl
konstruktérem mechanických částí a po delší dobu VO majáku OK0EA (obr. 531).
Martin Franc, OK1MFH, jako čerstvě vyučený nástrojař zhotovil před léty první
„sloty“ pro majáky v pásmech 3 a 6 cm (obr. 532).
Vláďa Petržílka, OK1VPZ
(obr. 533) po majáku OK0EP na Pradědu vykorespondoval se Správou
radiokomunikací umístění majáku OK0EA na Černé hoře. Milan Folprecht, OK1VHF
(SK, obr. 534) – jak se u nás říká – neměl „hluboko do kapsy“. Platil tedy
značné částky za rubidiové normály a podobné drahé součástky...
Obr. 528. OK0EA – sestava pro 3 cm:
Obr. 529. OK0EA – sestava pro 6 cm:
Obr. 530. Setkání na Kozákově v roce 2014, popis v textu výše:
Obr. 531. Honza, OK1IA:
Obr. 532. Martin, OK1MFH:
Obr. 533. Vláďa, OK1VPZ:
Obr. 534. Milan, OK1VHF:
V popisovaném období ještě panovalo značné pracovní úsilí a konstruktérům
nebylo zatěžko nechat na jednotlivých detailech hodně času i práce, takže
inovace zdárně pokračovala. Byly i prostředky na zdokumentování, takže některé
detaily na obrázcích mohou posloužit i dalším tvořícím zájemcům.
Nové
konstrukce pro 70, 23 a 13 cm se již do ocelové skříně (která byla dříve
nutností) nevměstnaly, takže jsou umístěny v úhledném regále na obr. 535 – na
obrázku spolu s konstruktérem Mílou, OK1UFL. Původní již odložená skříň je
východní provenience a je opravdu z pevné oceli – na dvě díry byly
spotřebované tři vrtáky. Je samozřejmě škoda ji dát „do šrotu“, takže čeká na
další možné použití ... (obr. 536 a, b). Nová sestava včetně antén je na obr.
537.
Antény pro pásmo 70 cm jsou dvě 15prvkové „yaginy“, jedna je směrovaná na
jih a druhá na západ. Pro 23 cm jsou čtyři 12prvkové Yaginy z prvního již
dávno nepoužívaného „čtyřčete“, mířící do různých směrů od východu až k
severozápadu. Pro pásmo 13 cm jsou použity dvě ploché „profi“ antény (důvěrně
zvané flatky, označené na obr. 537) směrované k jihovýchodu a k západu. Stejná
sestava je i pro pásmo 9 cm (3400,830 MHz). Jednotlivé detaily tohoto majáku
jsou na obrázcích: Obr. 538 ukazuje jednotlivé funkční celky. Zdroj je „profi“
z nějakého zrušeného spoje, detail budiče je na obr. 539.
Je postavený na univerzální desce od DF6VB, která je s malými úpravami použita
i v dalších majácích i transvertorech. Za dutinovým filtrem následuje koncový
stupeň opět z nějakého staršího „profi“ zařízení, který daroval DK2GR, protože
maják OK0EA při sledování podmínek také používá. Funkční celek je na obr. 540.
Obr. 535. Maják OK0EA pro pásma 70, 23, 13 a 9 cm. Při revizi 17. 6. 2017 OK1UFL:
Obr. 536a. Maják OK0EA sloužil už za hlubokého socialismu. Tenkrát na 2 m, 70 a 23 cm:
Obr. 536b. Maják OK0EA v dřevníku v Mrklově. Dnes již němý svědek zašlých časů:
Obr. 537. OK0EA, soustava majáků pro pásma 70, 23, 13 a 9 cm po rekonstrukci v roce 2015 – praktický regál na míru zhotovil OK1IA:
Obr. 538. OK0EA, celek pro pásmo 9 cm, pohled na jednotlivé díly
Obr. 539. OK0EA část budiče pro 9 cm na známé desce DF6VB. Je v několika dalších sekcích u OK0EA a OK0EL:
Obr. 540. Maják OK0EA pro pásmo 9 cm :
Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika a
zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.
Související články:
Zdroj informací a podklady k článku: OK1AIY , foto : OK1UFL
