Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 5.
@ OK1AIY
____________
Pásmo 24 GHz (vlnová délka 1,25 cm)
Při dalším povídání se vrátíme zpátky do poloviny 80. let. 24 GHz bylo tenkrát
dalšímpásmem uvolněným pro radio-amatérské experimentování. (U pásem 6 a 9 cm
tomu bylo později.) Po zkušenostech v pásmu 3 cm jsme věděli, že to snadné
nebude, ale přesto jsme se do toho s Jirkou, OK1MWD, pustili. Rozdělili jsme
si práci podle možností, Jirka se ujal složité mechaniky kolem posledních
násobičů a směšovačů, moje práce spočívala v přípravě signálu LO na potřebné
výkonové úrovni podobně, jako tomu bylo v případě 10 GHz. Jako vzor nám
posloužila první konstrukce od DB6NT popsaná v časopise DUBUS. Zapojení
některých dílů je na obr. 153 a 154. Řetězec varaktorových násobičů bylo třeba
budit poněkud větším výkonem, aby poslední devítinásobič a zároveň směšovač
pro TX vyprodukoval výkon alespoň několik mikrowattů (či desítek mikrowattů).
Kmitočtový plán byl volen tak, aby se šlo přes 445,3 MHz, kde je jako poslední
aktivní zesilovač výkonový modul z profi radiostanice. Pro pásmo 440 MHz jich
bylo několik typů a bylo je možné už mezi radioamatéry opatřit.
Klíčové součástky byly vhodné varaktory, ten první musel snést značný výkon.
Přestože to nebyla (ani v okolní Evropě) levná záležitost, podařilo se je
opatřit. Claus, DL7QY, ochotně vypomohl jako už mnohokrát před tím (obr. 155).
Exponovaný byl i ten poslední v násobiči-směšovači. Ukázalo se, že tam výborně
funguje typ BV12 a BV15 z TESLA VÚST – dokonce lépe než podobný od firmy
„Microwave“. Rovněž tak směšovací diody. Vlnovodem ke směšovači přijímače
odchází i signál jenom vynásobený (445,3 x 54) – tedy LO. Od směšovače
směrem k anténě byl později zařazen i filtr. Měřit nebylo čím (vlnoměr končil
na 3 GHz) a jedinou pomůckou byl detektor s diodou (sovětské DK-V8 nebo D403)
a mikroampérmetr. Koncem roku 1987 již byla obě zařízení zkompletována natolik,
že bylo možné přikročit k praktickým zkouškám. Bylo to u Jirky v Jičíně – byl
nyní na řadě... Protože se obě zařízení nevešla na jeden stůl, bylo nutné
srazit dva stoly k sobě. Pro první přiblížení jsme museli propojit obě
zařízení vlnovodem, změřit přesně kmitočet oscilátorů a spočítat, kde se na
stupnici mezifrekvence najdeme. To se povedlo a pak už jen postupně ladit na
nejsilnější signál. Pak bylo možné zrušit propojení vlnovodem, přišroubovat
malé „horny“ a udělat první SSB spojení. Bylo to 5. 12. 1987. Pokrok se ale
tenkrát ubíral velmi rychle, v DUBUSu vyšel další již zdokonalený popis od
DB6NT osazený již GaAs FETy a pro nás to znamenalo pustit se do další, již
druhé generace transvertoru. První zařízení sloužilo jednak jako „tester“, při
závodech jsme s tím navazovali spojení a později to přebudovali na maják. Jako
OK0EL to slouží dosud (obr. 156 a 157).
Obr. 153. Schéma zapojení varaktorového násobiče – směšovač pro 24 GHz podle
DB6NT:
Obr. 154. Schéma zapojení části násobičů a zesilovač transvertoru pro pásmo 24
GHz:
Obr. 155. QSL-lístek ze 70. let. Claus Neie, DL7QY, patřil již tenkrát na UKV
k evropské špičce:
Obr. 156. 24GHz transvertor 1. generace, nyní maják OK0EL pro pásmo 24 GHz:
Obr. 157. Transvertory pro pásma 24 a 10 GHz 1. generace; nyní jsou z nich majáky OK0EL na kótě Žalý:
Obr. 158. Schéma zapojení soustavy varaktorových násobičů pro získání
oscilátorové injekce v pásmu 24 GHz (díl 445 MHz – 2671 MHz) :
Obr. 159. Výkonový zesilovač na 445,3 MHz:
Obrázky části schémat zařízení 1. generace pro pásmo 24 Ghz ukazují, jak
energeticky náročná byla celá konstrukce. Proud ze zdroje byl několik ampérů,
takže při provozu z baterií bylo zařízení provozováno jen nezbytně krátkou
dobu. U konstrukce další generace již tomu bylo jinak. Galiumarsenidové
tranzistory umožnily provedení násobičů, směšovačů i zesilovačů přímo na
kmitočtu 24 GHz. Typy MGF1302 a MGF1303 od Mitsubishi byly tak dobré a hlavně
„odolné“ ve srovnání s jinými výrobci, že je s nimi konstrukce doslova
„vydlážděná“. První – jednoduchá verze je schematicky znázorněná na obr. 160.
Směšovače pro RX i TX jsou zařazené za sebou. Z počátku nebyl použit ani filtr
a přes přírubu R220 byla připojena anténa. Výkon byl jen velmi malý (jednotky
miliwattů), ale nebyl potřeba anténní přepínač. Dalším zlepšením byl zesilovač,
nebo soustava zesilovačů zařazovaná pomocí vlnovodného přepínače na vysílací
nebo přijímací stranu (obr. 161). Pro obsluhu to znamenalo jeden úkon navíc,
ale někteří použili k ovládání „servomechaniku“, která při změně provozu RX-TX
přepínačem o 90 ° pootočila. Pro práci na 24 GHz to znamenalo velký posun
kupředu. Bylo možné dělat i delší spojení a hlavně „první spojení“ s okolními
zeměmi. Protože bylo zařízení zhotovené prakticky celé „po domácku“ a
znamenalo hodně vynaložené práce, lze jej charakterizovat jako „odstrašující
příklad“. Podrobný popis konstrukce je v literatuře [1, str. 180 až 190].
Další, již třetí generace přišla na řadu s popisem subharmonického směšovače
od DB6NT v časopise DUBUS pod názvem MK1. Jednoduché a na součástky nenáročné
zapojení funguje pro příjem i pro vysílání, kde dává 0,5 až 1 mW výkonu a
hlavně injekce LO je na polovičním kmitočtu, což je v našem případě 12 GHz.
(Funkce je podrobně popsaná v literatuře [9].) Směšovací diody jsou použity z
nefunkčních 10GHz satelitních konvertorů staršího provedení z 90. let. (Byly
natolik velké, že je bylo možné vypájet a znovu použít. Není jisté, zda by je
v současných moderních konstrukcích bylo možné vůbec spatřit...) Míla, OK1UFL,
je použil do několika podobných konstrukcí včetně dalších součástek, které
zmíněné satelitní konvertory obsahovaly. Jeho transvertor se subharmonickým
směšovačem je na obr. 162.
Obr. 160. Základní verze zapojení transvertoru pro pásmo 24 GHz:
Obr. 161. Transvertor pro pásmo 24 GHz 2. generace:
Obr. 161b. Transvertor pro pásmo 24 GHz 2. generace, čelní pohled:
Obr. 162. Transvertor OK1UFL pro pásmo 24 GHz se subharmonickým směšovačem od
DB6NT. Přes svoji jednoduchost a výkon asi 1mW bylo zařízení velmi funkční:
Se začátkem nového tisíciletí přibývalo stále dokonalejších součástek a
Michael, DB6NT, nabízel pro pásmo 24 GHz komponenty úctyhodných parametrů.
Samozřejmě to svádělo ke zhotovení nového transvertoru s lepšími vlastnostmi a
jednodušší obsluhou. Rozhodnutí urychlila konference IARU v roce 2005 ve Vídni,
která pozměnila rozsahy některých mikrovlnných pásem včetně 24 GHz. Z
původních 24 192 MHz byl nyní začátek pásma 24 048 MHz. Znamenalo to
transvertor přeladit, mnohdy to představovalo i další komplikace, a tak bylo
vhodné vyrobit jej vlastně od základu nový. Oproti nižším pásmům, kde můžeme i
v domácích podmínkách v dílně (nebo na kuchyňském stole) vytvořit nějaký ten
větší výkon, to v pásmu 24 GHz jde velmi těžko. Nakonec si to už leckdo zkusil
(obr. 163, 167 a 168). Ostatním nezbylo, než tyto „klíčové“ díly zakoupit
hotové – profesionálně vyrobené. Transvertory z té doby jsou na obr. 164, 165
a 166. Mají anténní relé a „sekvencer“ zajišťující bezpečný provoz už více než
desítku let.
Transvertory další generace, využití inkurantních dílů
Pro správné pochopení se musíme vrátit asi o 20 roků zpět, kdy pro přenos dat
byla úspěšně obsazovaná pásma 23 a 26,5 GHz. Příslušné soupravy vyráběly firmy
zvučných jmen po celém světě, konstrukce byly velmi pečlivě propracované jak
elektricky, tak i mechanicky. Obsahovaly jednotlivé funkční celky pospojované
koaxiálními kablíky s konektory nebo i pevnými „semirigidy“. Jednotlivé firmy
měly už svůj „rukopis“, z důvodů zmenšení rozměrů byly některé funkční celky
postupem času sdruženy. V těch starších byly i Gunnovy generátory, oscilátory
s fázovými závěsy, směšovače a zesilovače různých výkonů až do 2 wattů, filtry
a velmi kvalitní parabolické antény různých velikostí s odpovídajícími
ozařovači.
Obr. 163. Transvertor pro pásmo 24 GHz od Edy, OK2BPR. Unikátní konstrukce se
zesilovačem přepínaným servem. Vše vyrobeno doma v dílně:
Obr. 163b. OK2BPR směruje zařízení na SP9MX:
Obr. 164. Současná verze transvertoru pro 24 GHz OK1UFL se zesilovači,
rok 2004. Anténa je parabola o pr. 65 cm:
Obr. 165. Transvertor pro 24 GHz 3. generace OK1AIY; pohled z boku:
Obr. 166. Transvertor pro 24 GHz 3. generace OK1AIY spolu s transvertorem pro
47 GHz – Klínovec, r. 2012:
Obr. 167. 1. generace transvertoru pro 24 GHz OK1JHM se subharmonickým
směšovačem (rok 2002):
Obr. 168. Transvertor pro 24 GHz OK1JHM 2. generace, doplněný doma zhotovenými
zesilovači na straně RX i TX:
Moderní doba vyžadovala stále větší objem přenesených dat, takže postupně byla
tato zařízení obměňována za nová, dokonalejší a ta původní šla jak jinak než
do šrotu. Dělo se to po celé Evropě směrem od Západu k Východu, a tak se
„šťastnou náhodou“ dostávaly mezi tvořivé radioamatéry desítky různých typů
těchto zařízení. Některá byla více či méně vhodná k přeladění, takže se do
toho ti nejšikovnější pustili a přelaďovali celé soupravy, nebo využili jen
jednotlivé díly. Těm nejvhodnějším říkáme důvěrně DMC moduly (DMC Stratex
Networks – mikrovlnná firma v USA; dělali více typů, obr. 169 a 170) a jejich
začlenění do nových konstrukcí je na obr. 171 a 172. Popisované mikrovlnné
spoje byly obměňované před 10 až 15 léty, takže další „přísun“ již patrně
nebude. Je to špatná zpráva pro příští konstruktéry zařízení pro pásmo 24 GHz.
Ne že by to měli obtížnější, ale určitě to bude dražší... Novější provedení se
již liší, mikrovlnná část je soustředěna na jedné desce, kde si můžete lupou,
nebo lépe mikroskopem prohlédnout i vnitřní strukturu jednotlivých čipů, ale
mnoho se toho použít nedá. Snad jen přívodní (napájecí) konektor typu „N“ a
množství šroubků, které možná nebudou „metrické“, ale určitě budou nerezové...
Taková konstrukce je na obr. 173 a 174. Srovnání staršího a nového provedení
ukazuje nutnou racionalizaci pro zlevnění výroby. Dalšími požadavky jsou také
menší rozměry a hmotnost, takže ta nejnovější provedení mají celou elektroniku
umístěnou přímo u ozařovače v ohnisku paraboly.
Obr. 169. Modul DMC pro 24 GHz, menší verze (setkání Zieleniec 2012):
Obr. 170. Modul DMC pro 24 GHz, větší verze. Přes konektory stačí přivést LO,
IF a anténní přepínač (vyskytovalo se to jen v sousedním Polsku):
Obr. 171. Transvertor pro pásmo 24 GHz od OK1EM, konstrukce OK1VM s použitím
modulů DMC jiných typů (výskyt u našich severních sousedů):
Obr. 171b. Další pohled na transvertor pro pásmo 24 GHz od OK1EM:
Obr. 172. 24GHz transvertor Edy, OK1UFF. Vyrobil ho OK1EM s použitím DMC modulu v r. 2010.
Kovová vodotěsná skříňka umožňuje venkovní montáž na stožáru:
Obr. 173. Souprava pro pásmo 23 GHz od firmy NOKIA. Mikrovlnná
část je na Cu pozlacené desce uprostřed:
Obr. 174. Detail mikrovlnné části 23GHz soupravy NOKIA. Patrné jsou čipy
zesilovaču a vazba do vlnovodu pro RX a TX:
Jak bylo již dříve napsáno, šlo do šrotu množství mikrovlnných souprav od různých
výrobců z celého světa a něco málo z toho skončilo i v radioamatérských
rukou. Jednou z nich byla i 23GHz souprava od firmy TELESTAR (mikrovlnná firma
v USA). Mezi mnoha hezkými součástkami byla i v přijímací části nevelká kostka
se čtyřmi SMA konektory s označením CSA 935974 od firmy CELERITEK. Jedná se
zřejmě o kvadraturní dvojitě vyvážený směšovač, který z principu své funkce
potlačuje zrcadlový kmitočet, takže by před ním nemusel být předřazen jinak
nezbytný filtr. Velkou předností je širokopásmovost ohledně volby
mezifrekvenčního kmitočtu a k tomu příslušného LO. Odzkoušena byla mf od 2 m
až po 23 cm. Potřebná úroveň LO je 1 mW
(0 dBm), ale i 10x méně – tedy 100 mW ještě bylo funkčních. Praktické zkoušky
(obr. 175 a 176) byly natolik příznivé, že jsem to jak se říká „nevydržel“
a obestavěl zmíněný směšovač transvertorem. S výhodou jsem použil i
cirkulátoru a elektromagnetického „ventilu“ uzavírajícího vlnovod přijímací
větve při vysílání. Řídicí sekvencer má výkonové prvky „zdvojené“ malými relé
s přepínacími kontakty pro proudy do 10 A (bylo také potřeba změnit funkci
právě pro zmíněný ventil), takže by mohl být použit i větší koncový stupeň,
kdyby se jednou nějaký vyskytl. Z DMC modulu je k dispozici i budicí výkon 40
mW. Pro stávající malý PA stupeň (0,7 W) je budicí výkon redukován na 1 mW
pomocí útlumu, zhotoveného z úseku méně kvalitního koaxiálního kabelu.
Celkovou sestavu ukazuje blokové schéma na obr. 177 níže.
Dalším příkladem použití
inkurantních dílů je sestava od Mirka, OK1DGI. Transvertor má zhotovený z
vlastnoručně vyrobených dílů, ale vodotěsná skříň určená pro venkovní montáž
na stožáru je včetně antény o průměru 60 cm z profi spoje pro 26 GHz (obr.
178).
Mirek o tom píše:
„V současnosti máme 24 a 47 GHz na společném výložníku na
stožáru. Antény jsou na něm seřízeny, aby směrovaly stejně, a montují se jako
jeden celek. Vyřešil jsem tím kalibraci směru, když přijedu na kótu. 24GHz
maják slyším, podle něj si nakalibruju úhel. Protože na 47 GHz maják neslyším,
neslyším nic, čeho bych se mohl chytit, tak tím společným upevněním si tím
majákem na 24 GHz nakalibruju obě pásma – a to je důvod, proč jsem tu
společnou montáž dělal“ (OK1KKD).Upevnění na stožáru vyžaduje přesnou a
stabilní montáž ohledně elevace i azimutu. U paraboly o průměru 60 cm stačí
chyba jen 1 ° a přičteme-li k tomu neznalost přesného kmitočtu, je „neúspěch
zaručený...“.
Že to jde, ukazuje obr. 179 ze stanice OK1KKL na Kozákově
(JO70PO).
Obr. 175. 24GHz směšovač od firmy Celeritek, poslech majáku OK0EA:
Obr. 176. Detailní záběr směšovače pro 24 GHz Celeritek při poslechu majáku
OK0EA na Kozákově. Jedním kabelem je přiveden LO, z výstupu mf jde kabel přímo
do FT-290R a ze zdroje napájecí napětí 6 V. Na vstupu je přišroubovaná
přechodka vlnovod-kabel. Již v této podobě byla přijímací část obdivuhodně
funkční :
Obr. 177. 24 GHz transvertor OK1AIY (4. generace). Blok. schéma kreslil OK1UFL:
Obr. 178. Transvertor pro 24 GHz Mirka, OK1DGI, ve vodotěsné profi skříni z
pojítka pro 26 GHz. Vhodné pro montáž na stožár:
Obr. 179. OK1KKL, 1. subregionál 2017:
Konstrukce v pásmu 24 GHz pro spojení EME
Úvodem ještě pohled na transvertor (obr. 180), jehož popis a blokové schéma je
na obr. 177. Je zhotoven pro práci ze stativu a s
výkonem do 1 W je určen pro pozemská spojení. Na obr. 181 je transvertor pro
EME od Františka, OK1CA, ve vodotěsné skříni, tedy pro venkovní montáž. Je
patrná jistá podoba ve výhodném použití některých inkurantních dílů, ale
koncový stupeň s výkonem 12 W jej předurčuje pro provoz EME. Vstupní
předzesilovač a koncový stupeň je od DB6NT, vlnovodový přepínač je od firmy
SPINER. Umístění v ohnisku paraboly je na obr. 182.
Na dalších obrázcích (obr. 183 až 185) je EME zařízení OK1KIR s popisy od
Toníka, OK1DAI.
Obr. 180. 24GHz transvertor OK1AIY 4. generace:
Obr. 181. Transvertor OK1CA pro provoz EME. LO je synchronizován z 10 MHz GPS:
Obr. 182. Transvertor OK1CA v parabole o průměru 4,2 m (F/D 0,5). Ozařovač v
ohnisku je „horn" optimalizovaný na danou parabolu. Správné rozměry byly
získány až „napotřetí“ (nastavované podle šumu Měsíce):
Obr. 183. Nový transceiver OK1KIR pro pásmo 24 GHz. Horn (ozařovač) navržený
pro anténu s F/D 0,42, za ním WG (vlnovodný) přepínač, dole LNA (nízkošumový
zesilovač) a nahoře „magické T“ pro sdružení obou SSPA:
Obr. 184. Jiný pohled na nový transceiver OK1KIR pro pásmo 24 GHz. Každý 10W
SSPA je na mohutném chladiči pro zajištění spolehlivého provozu v parném létě
i v době, kdy je Měsíc „blízko“ Slunce a prostor v ohnisku se mění na pec:
Obr. 185. Detail transceiveru OK1KIR v ohnisku antény. Pod ním je držák
umožnující pohyb ve všech třech osách (X/Y/Z) pro nastavení ústí ozařovače do
osy otáčení rotátoru polarizace a polohy jeho ústí v ohnisku:
Obr. 186. Fázovač 24 GHz. Magické T je použito pro sdružení dvou SSPA. Vlevo a vpravo od
něho jsou vedení pro ohebné vlnovody. Uprostřed WG příruba pro přívod budicího výkonu
celého PPA. Šrouby posouvají magické T vlevo nebo vpravo a tím se dolaďuje fáze celého
PPA. Na koncích vlnovců jsou WG/SMA přechody pro buzení obou PA. Při posouvání je jasné
maximum výkonu...
Obr. 187. Tajemství fázovače. Vedení kolem vlnovce ho nutí se zkracovat/prodlužovat a ne se
pouze prohýbat a tím měnit svou délku :
Obr. 188. Napájení zařízení OK1KIR pro pásmo 24 GHz s rotátorem polarizace
a propojovacími kabely. Jeden koaxiální kabel je pro mf 145 MHz, druhý koaxiální kabel je pro
125MHz injekci transvertoru. Ta je dole v kontejneru zalokována GPS pro zajištění stability a
přesnosti. To je nezbytné pro nové digitální druhy provozu, kde chyba 50 Hz je od protistanic
ihned zdůrazněna s vykřičníkem. Silové vodiče jsou pro napájení PPA (25 A)...
Provoz EME v pásmu 24 GHz u OK1UWA – první spojení
Pro ty, co měli pásmo 24 GHz se svojí obtížností již nějak zažité, byla
informace o prvním EME spojení doslova „šokem“ a stojí za to se o něm trochu
rozepsat. Josef, OK1UWA (obr. 189) se vyučil v Semtíně v oboru měřicí a
regulační techniky a v podniku TESLA Hradec Králové se dostal do kolektivu
starších zkušených hamů, kde se bylo možné hodně naučit. Říkají, že jakmile si
něco „umanul“, dotáhl to až do konce mnohdy i za cenu značné námahy. Začátkem
devadesátých let přešel do nově vzniklé firmy GES ELECTRONICS, kde se mu
otevřely nové obzory a s tím i odpovídající možnosti. Dařilo se mu – jak se
říká – na všech frontách. Pro tenkrát právě nové pásmo 6 cm (5,7 GHz) zhotovil
hezké zařízení a za dobrých podmínek navázal ze Sněžky první spojení se
stanicemi LA6LCA a OZ1IPU.
Zařízení pro 24 GHz zhotovil několik, jedno i pro
OE2BM. Postupem času nakoupil potřebné měřicí přístroje a u nově postaveného
domu již na Plzeňsku bylo zanedlouho i EME pracoviště pro 3 cm. Spolupracovalo
se s ním velmi dobře. I když jsem nebyl na experimenty s EME zařízen a žádné
pokusy jsem ani nikdy dělat nechtěl, přemluvil mne, abych si alespoň poslechl
Američana, který bude na 3 cm pracovat EME s nějakou rozměrnější parabolou.
Nebral jsem to vážně a na přípravu nebylo ani moc času. Během jednoho dne bylo
třeba udělat novou napájecí „fajfku“ pro svislou polarizaci k parabole od MT11
o pr. 170 cm, o které se odborníci příliš uctivě nevyjadřovali. Pepík mne
naváděl mobilem. Srovnali jsme si kmitočty, azimut jsme odměřovali od polohy
Slunce (max. šumu) a elevaci na provizorně namontovaném dřevěném úhloměru
zapůjčeném z místní školy. Zprvu se to nedařilo, ale asi po hodině, kdy byla
elevace asi kolem 25 °, přišel ze zamračené oblohy signál v síle asi S5, který
ani nebylo třeba dosměrovat. Podobně tomu bylo v té samé pozici i druhý den;
škoda, že to bylo jen na pár vteřin... Na 10 GHz se provoz dařil, takže nebylo
divu, že došlo i na zmíněných 24 GHz, pro které vyrobil Josef nové zařízení.
Přijímač měl šumové číslo 1,35 dB a vysílač dával výkon 30 W z TWT elektronky
umístěné i s vysokonapěťovým zdrojem 14 a 5 kV v ohnisku paraboly. Trochu víc
práce dal správný ozařovač pro danou anténu. Josef zakoupil malý soustruh a
vyráběl různé tvary tak dlouho, až byla parabola správně ozářena (kontrola
měřením úrovně šumu Slunce). První pokusy vyšly naprázdno, ale 24. 9. 2003
navázal Josef spojení s W5LUA za asistence Petra, OK1AXH, a Milana, OK1GU.
Druhý den bylo spojení opakováno. Událost byla prezentovaná v radioamatérském
časopise v rubrice „Zprávičky“, ale ve skutečnosti to byl přímo mezník... V
dalších létech se Josef věnoval i podstatně „odvážnějším“ aktivitám, kde kromě
talentu bylo třeba mít i to opravdové štěstí. Dostat se z havarovaného
hořícího letadla alespoň částečně živý, svědčí o tom, že Josef to má „u toho
nahoře dobrý“. Důkazem, že se ničeho nezalekne, je i poslední aktivita –
provozuje vrtulníkovou školu...
Obr. 189. Josef Svěcený, OK1UWA, v ham-shacku:
Obr. 190. Montáž transvertoru pro 24 GHz do ohniska paraboly:
Prameny:
[1] Šír Pavel, OK1AIY: Radioamatérské konstrukce pro mikrovlnná pásma.
BEN-technická literatura, Praha 2001.
[9] Kintr – subharmonický směšovač pro
mikrovlnná pásma (internet. vyhledávač).
Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika a
zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.
Související články:
Zdroj informací a podklady k článku: OK1AIY , foto : OK1UFL
English version