Technika SSB na mikrovlnných pásmech - Díl 9.
@ OK1AIY
____________
Pásmo 3400 MHz (9 cm)
Pro radioamatérské experimentování bylo uvolněno 19. 7. 2000
V seznamu pásem pro radioamatérský provoz bylo kdysi možné nalézt i pásmo 9
cm. První spojení u nás bylo uskutečněno 25. června 1955 v Brně mezi stanicemi
OK2KBA a OK2KBR. (Patrně to bylo i první spojení v Evropě; v USA již v r. 1947
navázali W6IMZ a W6IFE/p spojení na vzdálenost 32,5 km.) Konstruktéři J.
Janata a B. Pravda popisují provedení transceiveru v AR 8/1955 a je uvedeno i
na stránkách OK2KKW :
Jedna z mála
elektronek použitelných v té době byla majáková trioda 2C40 (RCA). Později ji
vyrábělo několik firem pod označením EC560 (v NDR) a 6C5D v SSSR a po mnoho
let byla v četných VKV zařízeních (obr. 319). Jako příklad lze uvést vstupní
zesilovač (obr. 320) u zde často citovaného zařízení RVG 958 – výrobku RAFENA
Radeberg (NDR), které bylo až začátkem 80. let nahrazeno modernějším systémem.
Tolik z historie.
Kmitočty v oblasti 2 až 8 GHz jsou z mnoha hledisek velmi vhodné – např.
nepodléhají meteorologickým vlivům v porovnání s kmitočty vyššími a v těch
minulých dobách byla také snadnější výroba potřebných technologií. Pracovaly
tu televizní i jiné spojové trasy, takže po mnoho let pak byla pásma 9 cm (a
dříve i 6 cm) radioamatérům „zapovězena“. V r. 1999 proběhla informace o
možném uvolnění v budoucnu, a bylo proto zapotřebí rychle nějaké zařízení
zhotovit. V tomto období se už pracovalo na popsaných 145 GHz a ve výrobě byla
i třetí generace transvertorů pro pásmo 24 GHz, protože přicházely nové, lepší
součástky a bylo zapotřebí modernizovat. A právě subharmonický směšovač od
DB6NT v pásmu 24 GHz prokazoval vhodné vlastnosti a nabízel se pro adaptaci na
pásmo 9 cm. Spolehlivá funkce pro příjem i vysílání, nenáročná konstrukce bez
anténního relé a LO na polovičním kmitočtu provedení jednoduchého transvertoru
velmi usnadnily. Ozařovač je přes konektor (nebo i přímo) přimontovaný ke
směšovači a celek včetně oscilátoru LO umístěn do ohniska paraboly. Pro
jednoduchost není použit filtr, takže výkon asi 0,5 mW se rozdělí mezi
součtový a rozdílový produkt směšovače. K transvertoru tedy vede jen napájení
12 V a kabel od mf transceiveru. Blokové schéma je na obr. 321 a transvertor
zhotovený OK1UFL na obr. 322 a 323. Tab. 3 znázorňuje rozdělení pásma. Tu jsme
ale tenkrát k dispozici neměli, takže první zkušební spojení z Benecka na
Klínovec proběhlo na kmitočtu 3456 MHz. Následovala nová, zlepšená konstrukce
transvertoru již na kmitočtu 3400 MHz připravená na další sezónu roku 2000.
Tab.3. Rozdělení pásma 3400 MHz:
Obr. 319. Majákové triody EC560 a 6C5D:
Obr. 320. Vstupní zesilovač zařízení RVG 958
z NDR. Za provozu je automaticky dolaďované elektromotorem:
Obr. 321.Schéma subharmonického směšovače s ozařovačem pro pásmo 9 cm:
Obr. 322. Subharmonický směšovač pro 9 cm
s ozařovačem ze strany součástek:
Obr. 323. Subharmonický směšovač pro 9 cm
s ozařovačem ze strany spojů:
Další konstrukce transvertorů pro pásmo 3400 MHz (9 cm)
Nová generace transvertorů již obsahovala zesilovače na přijímací i vysílací
straně. V časopisech už byly popsané konstrukce podobné těm pro pásma 6 nebo 3
cm, ale ta od DC0DA byla tak jednoduchá a funkční dík použitému
subharmonickému směšovači pro Rx i pro TX, že nakonec zůstalo u ní. Nové
transvertory jsou na obr. 324 a 325. Na dalším obr. 326 je narychlo zhotovený
ozařovač z plechovky od kakaa, která náhodou zrovna svými rozměry „odpovídala“,
a je přidrátován ke stávajícímu ozařovači pro 6 cm. Nosné raménko je
pohyblivé, takže je možné v případě potřeby přihnout do ohniska potřebný
ozařovač. Jako správné provizorium to k plné spokojenosti slouží již 20 let.
Další pokus byl u příležitosti nějakého VKV závodu opět z Klínovce na Benecko,
kde se zlepšení velmi příznivě projevilo. Vyměnil jsme si reporty i s DB6NT,
za což se příslušným institucím dodatečně omlouvám (pásmo u nás tehdy ještě
nebylo povoleno)... Zařízení jsme s sebou vzali i na Polní den 2000 pro případ,
že by mohlo být začátkem měsíce uvolněno – jak tomu bylo dříve v pásmu 6 cm,
ale stalo se tak až 19. července, a že bychom mohli mít dříve nějaké zvláštní
povolení, to jsme ani netušili. Dalším zlepšením bylo použití laminátové
paraboly o průměru 1,7 m od spojového zařízení TESLA MT11 z roku 1962, o které
se znalci zrovna moc uctivě nevyjadřovali, ale při zlepšených tropo podmínkách
nebo RS s ní byla – jak se říká „radost pracovat“. K „originál hokejce“ pro 3
cm jsou z vrchní i spodní strany doslova „přismoleny“ ozařovače pro 6 a 9 cm a
v případě potřeby lze knoflíkem pro změnu elevace ±6 °nastavit přesně do
ohniska potřebný ozařovač (šilhající parabola). Většinou to ale nebylo
zapotřebí a spojení proběhlo rychleji, než by se něco dotahovalo.
V roce 2001,
kdy byla sestava na obr. 327 instalovaná na Benecku, již dobré tropo podmínky
nebývaly tak často, takže nové země se jaksi „nehrnuly“. Na obr. 328 je QSL od
PA5DD za první spojení s Holandskem. Čtenáři znají jeho stránky z internetu.
Na obr. 329 je QSL-lístek od OK1UFL za první spojení OK – SP v pásmu 9 cm. V
sousedním Rakousku bylo pásmo 9 cm uvolněno ještě mnohem později... (obr. 330).
Obr. 324. Transvertor pro pásmo 9 cm
2. generace, OK1AIY (rok 2000):
Obr. 325. 9cm transvertor 2. generace OK1UFL:
Obr. 326. Ozařovače pro 9 a 6 cm na výkyvném rameni v ohnisku paraboly průměr 75 cm:
Obr. 327. Laminátová parabola o průměru 170 cm pro pásma 3, 6 a 9 cm se stativem na Benecku v zimě 2001 :
Obr. 328. QSL-lístek za první spojení
OK – PA v pásmu 9 cm:
Obr. 329. QSL za první spojení OK – SP:
Obr. 330. QSL za 1. QSO OK – OE v pásmu 9 cm. Na druhé straně je datum 1. 9. 2015, výkon 22 W a
průměr paraboly 3 m :
Další konstrukce transvertorů a majáků pro pásmo 9 cm
Za uplynulých 20 let konstruktéři zhotovili mnoho funkčních zařízení i pomůcek
(majáků) pro úspěšnou práci v pásmu 9 cm. Představovalo to jako na všech
ostatních pásmech značné množství práce, a tak připomeňme alespoň některá z
nich. Jedním z prvních byl jako vždy Milan, OK1JHM, jeho transvertor je na
obr. 331 a 332. Jako další je v sestavě pro pásma 23 až 3 cm s jednou
parabolickou anténou a kombinovaným ozařovačem (PE-AR 7/2015, třetí str.
obálky). Další dokonalý transvertor pro 9 cm je od Mirka, OK1DGI. Pečlivé
provedení je na obr. 333 a 334 a celková sestava je určena pro montáž na
stožár RK OK1KKD.
V popisovaném období již bylo možné opatřit vyřazené (nebo i
zcela nové) profesionální zesilovače různých velikostí poskytující výkon
jednotky až desítky wattů. Podle typu bylo napájecí napětí 12, 18, 24 nebo 28
V (u některých ještě „minus“ 12 V). Ovládání bývá kladným napětím 3 – 12 V
nebo připojením příslušného pinu „na zem“. Výstup je ošetřen izolátorem a na
vývodu označeném jako „monitor“ je možné indikovat výstupní výkon. Buzení bývá
1 mW (0 dBm), ale i menší (podle typu). Některé pracují ve třídě A, některé ve
řídě B, takže odpovídající chladič je nezbytnou součástí. Takový zesilovač má
u svého transvertoru Petr, OK2STV, na obr. 335. Podobné jsou také v majácích.
Na obr. 336 je 9cm maják OK0ER, který zhotovil Petr, OK2ULQ, a o něco menší je
i v majáku OK0EA (obr. 337). Budič je podobný i v OK0EL (obr. 338 a 339), a
protože tento byl zhotoven jako první, žádný zesilovač nemá. U těchto zařízení
je třeba na výstup zařadit filtr – u zmíněných profi Pa tuto funkci zastane
cirkulátor, který zamezí průniku jiných signálů „zvenku“ do PA (např. od VKV
FM rozhlasu). Vysměšované signály (řádu mikrowattů) jsou pak znovu vyzářeny a
mohou způsobit rušení ostatních komunikačních prostředků, kterých bývá
zpravidla v okolí hodně.
Obr. 331. Transvertor OK1JHM
1. generace pro pásmo 9 cm (3400 MHz):
Obr. 332. Tentýž transvertor OK1JHM,
pohled na spodní stranu bloku:
Obr. 333. 9cm transvertor OK1DGI; ze
strany součástek:
Obr. 334. 9cm transvertor OK1DGI; ze
strany filtrů:
Obr. 335. Transvertor pro 9 cm Petra, OK2STV. Zesilovač je od firmy Stealth typu
SM34-37-43L:
Obr. 336. OK0ER, nový maják
v pásmu 9 cm z dílny Petra, OK2ULQ:
Obr. 337. Maják OK0EA na 9 cm s výkonovým zesilovačem a zdrojem, pohled
shora:
Obr. 338. Budič majáků OK0EA a OK0EL na desce DF6VB:
Obr. 339. Pohled dovnitř majáků OK0EA a OK0EL na upravené desce DF6VB:
Konstrukce HR3A
Při konstrukcích zařízení pro mikrovlnná pásma uvítají tvůrci příležitost
využít nějaký díl z již odloženého „profesionálního produktu“ nebo po úpravách
použít zařízení celé. Pravdou je, že se občas taková příležitost naskytne, a
je-li to jen trochu technicky možné, stojí za to tu práci tomu věnovat a s
podstatně nižšími náklady se k funkčnímu celku dopracovat. Taková příležitost
se naskytla
u profizařízení AIRSPAN AS4000 z Anglie, které sloužilo až do konce
devadesátých let v sítích různých regionálních poskytovatelů pro přenos dat.
Zařízení odkoupené z nerealizovaného cizího projektu ve firmě B PLUS Tv a. s.
v Klimkovicích upravili pro radioamatérské použití. Návrh rekonstrukce
mikrovlnného spoje (obr. 340), včetně „výroby“ asi deseti kusů transvertorů
pochází z hlavy a rukou Milana, OK2MMO. Na testování prototypu a betaverzí se
podílel Olda, OK2ER, a Jarda, OK2VLT. (Olda, OK2ER, se dokonce na čas přestal
věnovat KV, k nimž se ale přes magnetické smyčkové antény oklikou vrátil.)
Stavebnici transvertoru HR3A s úplným popisem úprav dodala na trh firma B PLUS
TV a. s.
Nekomerční propagace transvertoru HR3A v radioamatérské komunitě se
chopil OK1VM spolu s OK1EM, kteří stavebnici pro další SHF provozáře
zprovozňovali (obr. 341). Rekonstruované zařízení mělo v přední části panelu i
anténu flat a jako kompaktní blok s možností rychlé montáže na stožár bylo
velmi dobře funkční (obr. 342). Obdivuhodná je citlivost a stabilita. Výkon
100 mW není současným pohledem – jak se říká – „nic moc“, ale je až
neuvěřitelné, jaká spojení s ním lze dosáhnout. Výrazné zlepšení přináší
umístění HR3A do paraboly, nejlépe ofset (obr. 343 a 344). Správnou polohu
několik centimetrů od ohniska směrem k parabole je třeba nastavit zkusmo, jak
je patrné na obrázku OK1VM a OK1EM (obr. 345). Deset dB navíc na prázdném
pásmu 3,4 GHz určitě není k zahození. Řešení jednoduchého „posílení“ výkonu i
šumového poměru navrhli a vyzkoušeli poprvé OK2MMO a OK2ER. Olda, OK2ER, takto
koncipovaný transvertor úspěšně používal během svého krátkého odskočení do
sféry SHF kontestů (obr. 346, 347 a 348).
Obr. 340. Celý transvertor je na jedné desce:
Obr. 341. Praktické zkoušky v terénu – OK1EM a OK1VM, Cínovec 2009:
Obr. 342. Pohled na HR3A ze strany montáže na stožár:
Obr. 343. Umístění transvertoru HR3A do ohniska paraboly :
Obr. 344. Držák transvertoru HR3A s možností nastavení správné pozice podle OK1VM :
Obr. 346. Olda, OK2ER, při UHF/SHF závodě:
Obr. 347. Praktické zkoušky se zařízením HR3A
na střeše karavanu:
Ještě k HR3A a první spojení EME v pásmu 9 cm u nás
Rekonstrukce jakéhokoliv „profi“ zařízení pro radioamatérské použití je vždy
pracná záležitost a těm, kteří se do toho pustí, patří upřímný obdiv. Už jen
ta představa, že věc, která by se jinak zahodila, může dál někomu sloužit,
dává tvůrcům dobrý pocit – v tomto případě Milanovi, OK2MMO, a Jardovi, OK2VLT
(obr. 348 a 349). Podobných „linků“ pro pásmo 9 cm bylo od různých firem v
minulosti v provozu jistě víc. Postupem času byly nahrazovány výkonnějšími v
objemu přenesených dat a prakticky „ze dne na den“ skončily ve šrotu. S každým
vyřazeným novějším typem by byla rekonstrukce obtížnější, protože součástky
jsou drobnější a orientace na desce s plošnými spoji nesnadná. Mezi
radioamatéry je vžitý termín – že deska vypadá jako „hrubší smirkový papír“ a
ve šrotu je nejcennější jen ta hliníková skříňka s chladičem...
Myšlenka
udělat celý transvertor vlastnoručně doma bývá po zralém uvážení „zaplašena“ a
končí objednávkou u DB6NT – doma se to pak už jen „sešroubuje“. Platí to nejen
pro díly na komunikaci „tropo“, ale hlavně v konstrukcích pro provoz EME, kde
zbývá ještě hodně komponentů, které se běžně neprodávají, a nezbývá, než je
udělat doma. Provoz EME v pásmu 3,4 GHz (9 cm) u nás nastartoval Franta, OK1CA,
v době, kdy zkušeností ještě mnoho nebylo.
Franta, OK1CA, k tomu píše:
„Po uvolnění pásma 3,4 GHz pro radioamatérskou službu v OK jsem začal uvažovat
o provozu EME. V té době bylo aktivních jen málo stanic a většina ze severní
Ameriky pracovala na kmitočtu 3456 MHz, kde nebylo možno v OK vysílat. V roce
2002 jsem si domluvil první zkoušky s W5LUA provozem crossband; já jsem
vysílal na 3400 MHz a poslouchal na 3456 MHz, W5LUA opačně. Používal jsem TRX
DB6NT 3400 MHz/145 MHz s externím OCXO a upravil jsem ho tak, že mohl přijímat
3456 MHz na mezifrekvenci 201 MHz. Pro vysílaní jsem používal TRX FT-736R a
přijímal přijímačem AR3000 na kmitočtu 201 MHz. Koncový vf zesilovač jsem měl
s výkonem kolem 15 W, LNA s ATF36077 a použil jsem 3m parabolu s lineárním
ozařovačem. Spojení se podařilo 13. 6. 2002, poslouchal jsem W5LUA 559 a
dostal report 549. Bylo to první EME spojení na 3,4 GHz v OK a překlenutá
vzdálenost 8580 km byla v té době světovým rekordem na tomto pásmu. V dalších
létech se pak ujednotil celosvětově kmitočet pro EME na 3400 MHz a začala se
používat cirkulární polarizace.“
Jednotlivé části zařízení jsou na obr. 350 až 353.
Obr. 348. Milan, OK2MMO, při testech transvertoru HR3A s novým majákem
OK0EI na 3.4 GHz:
Obr. 349. Jarda, OK2VLT, montuje anténní systém na Pradědu:
Obr. 350. 9cm transvertor OK1CA pro EME s ozařovačem:
Obr. 351. Blokové schéma transvertoru OK1CA pro provoz EME, umožňujícího
vysílání na 3400 MHz a příjem na 3456 MHz:
Obr. 352. Jedna z antén pro EME OK1CA v pásmu 9 cm:
Obr. 353. Franta, OK1CA,u EME antény pr. 10 m:
Obr. 354. OK1CA v ham-shacku:
EME provoz v pásmu 9 cm – zařízení OK1KKD
Transvertor pro provoz EME OK1CA na obr. 350 v PE-AR 4/2020 je co do velikosti
srovnatelný s konstrukcemi pro „pozemní provoz“. Je v hliníkové skříni, která
je dostatečně vodotěsná a ještě slouží jako chladič pro PA stupeň.
Zde na dalším obr. 355 je zařízení Zdeňka, OK1DFC. Konstrukce je velmi
promyšlená – jedna boční strana je uložena na pantech, takže je jednoduše
výklopná. To umožňuje se k jednotlivým dílům pohodlně dostat v případě úpravy
nebo měření a je přitom dost místa „pro ruce“ i potřebné nástroje. Provoz je
možný i v otevřeném stavu, bočnici lze v okamžiku zavřít, a odpadá tak
zbytečná manipulace. Konstrukce s pomocí pantů není nová, jsou tak řešena
např. složitá zařízení OK2JI a také transvertor pro 70, 23 a 13 cm z roku 1980
popsaný v také na našem webu. Na dalších obr. jsou jednotlivé
díly EME soustavy stanice OK1KKD a pečlivost Mirka, OK1DGI, je vidět na každém
detailu (obr. 356). Ale vlastní vysílací zařízení je až ta poslední fáze. Vše
začíná vhodnou anténou, v tomto případě parabolou o průměru 4,5 m s masivním
držákem. Původně sloužila v ČHMÚ k meteorologickým účelům na kmitočtu asi 1500
MHz a byla na střeše ústavu v Praze-Libuši. Kladenští si demontáž a odvoz
organizovali sami.
Mirek, OK1DGI, o tom píše:
„Pro montáž na pozemku Petra, OK1FAQ, musel být její nosný díl prodloužen, aby
měla náležitý rozhled a nic jí nezaclánělo (obr. 357). Velmi se hodilo, že
jeden člen kolektivu je bývalý pracovník Poldi, pro kterého bylo těžké
strojírenství denním chlebem. Bylo třeba i podstatných elektrických úprav.
Původní řízení bylo nepoužitelné, takže bylo třeba vyrobit zcela nové. Motory
jsou DC s permanentními magnety – napájení 28 V/90 A s elektromagnetickou
brzdou. Proto ta baterie výkonových FETů na měděné desce ve skříni nového
řízení na obr. 358.“
Značné množství práce zabralo celému kolektivu i „usazení“ do pevného základu,
aby nedošlo k poškození, příp. destrukci silným větrem (obr. 359). I když je
totiž parabola síťová – jako tomu je v tomto případě, silný vítr „ji vidí“
jako plnou. Dík dokonalé obrázkové dokumentaci může čtenář vidět, co je skryté
pod zemí (obr. 360 až 362). K celkové sestavě patří i domeček. Ten je na obr.
363 (operátorská místnost uvnitř bude příště). V plánu je ale i další parabola
pro kmitočty od 3400 MHz výše. Bude menší, ale s přesnějším ovládáním a
„nulovou“ vůlí v ozubeném soukolí. A samozřejmě s příslušným dalším novým
domečkem....
Obr. 355. Transvertor pro provoz EME na 9 cm OK1DFC – pohled do strojovny:
Obr. 356. Sfázování dvou PA pro EME na 3400 MHz od OK1DGI:
Obr. 357. Základ pro tak velkou parabolu musí byt mohutný :
Obr. 358. Řízení pohybu paraboly.
Napájecí zdroj je umístěn odděleně :
Obr. 359. Montáž antény o průměru 4,5 m
vyžadovala kus lidského umu :
Obr. 360. Stahovací rám základu paraboly:
Obr. 361. Rám základu na dně výkopu:
Obr. 362. Rám základu
naplněný panely:
Obr. 363. EME pracoviště OK1KKD u Petra,
OK1FAQ, v obci Malé Přítočno u Kladna:
EME provoz v pásmu 9 cm – zařízení OK1KKD a OK1KIR
V minulém PE-AR 05/2020 je několik obrázků masivního základu anténního systému
OK1KKD. Mohutnost základu je lépe patrná ve srovnání se stavitelem Petrem, OK1FAQ,
na obr. 365. Další obr. 366 ukazuje dobře a úhledně vybavené pracoviště uvnitř domečku.
To vše je nezbytné pro úspěšnou práci jak TROPO, tak i EME.
Celková sestava 9cm ozařovače s transvertorem ve vodotěsném pouzdře umístěná v
ohnisku paraboly je na obr. 367. Přelaďování pásem spočívá ve výměně transvertorů. K
tomu slouží montážní plošina se zábradlím (obr. 368). Je--li parabola v „parkovací poloze“,
je k transvertorům snadný přístup a umožní bezpečnou výměnu. U parabol malých průměrů
nízko nad zemí je popsaný úkon snadný, ale u rozměrnějších systémů, kdy je anténa na
vyšším stožáru, je nutno použít žebřík, z něhož je možné i spadnout. To se již nejednou
přihodilo – dokonce i s tragickými následky...
Takový žebřík je vidět na obrázku anténního systému OK1KIR v jednom z minulých dílů
(PE-AR 06/17, s. 40). Zde na obr. 370 a 371 je pohled přímo do ohniska na transvertor
OK1KIR pro 9 cm. Ve vodotěsné krabici jsou dva sdružené 45W zesilovače Toshiba. Pro
sdružení bylo nutno zhotovit 3dB hybridy, ten výstupní je dobře patrný na obr. 370. V
ohnisku je „septum“ zářič pro kruhovou polarizaci, dobře viditelný na obrázku 371. LNA s
ochranným relé je v PVC krabici (obr. 372) – relé odepíná vstupní zesilovač při vysílání a
je ovládané sekvencerem, zajišťujícím potřebná časová zpoždění. PA má vstup i výstup
chladícího vzduchu ze dna krabice, proto je PA šikmo, aby při jakékoliv elevaci při provozu
EME nemohla jít dovnitř voda (obr. 372).
Obr. 364. OK7FA = OK1FAQ do závodu:
Obr. 365. Petr, OK1FAQ – chvíle oddechu při náročné práci:
Obr. 366. Operátorská místnost uvnitř domečku:
Obr. 367. 9cm transvertor z dílny Mirka, OK1DGI, a Petra, OK1FAQ, v krytu v ohnisku
paraboly:
Obr. 368. Montážní plošina pro manipulaci s transvertorem:
Obr. 369. Nový domeček pro pracoviště OK1KKD s další parabolou. Ta ještě není
namontovaná:
Obr. 370. OK1KIR: před ventilátory je patrný sdružovač dvou zesilovačů 45 W:
Obr. 371. EME OK1KIR, pohled na ozařovač v ohnisku paraboly:
Obr. 372. Pohled na PA stupeň OK1KIR. V PVC krabici je vidět vstupní zesilovač (LNA) s
ochranným relé:
EME v pásmu 9 cm – pohled do Polska
Popisovanou problematikou techniky na mikrovlnách se zabývá již více stanic jak u nás, tak
i u sousedů za hranicemi v SP6. Je k tomu zapotřebí nejen odpovídající technické
vybavení, ale i vhodný prostor, kde je možné náročné konstrukce realizovat, a hlavně
šikovnost a trpělivost. Obr. 373 ukazuje zařízení Stazska, SP6GWB, ve stísněném
prostoru „stavební buňky“ na Černej Guře, odkud dělá hezká tropo spojení na všech
pásmech od 2 m až po 76 GHz. V domácím QTH v Klodzku buduje pracoviště pro EME;
na obr. 374 je koncový stupeň sestávající ze dvou sfázovaných 100W zesilovačů pro
pásmo 9 cm, na dalším obr. 375 je namontovaný i transvertor.
Přímo giganticky vyhlížející pracoviště má kolektiv s názvem „Klodzka grupa
EME“. Na stránkách PE-AR již o něm byla zmínka u příležitosti radioamatárského
setkání (15. – 17. 8. 2014 v Zielenci) a od té doby dochází k dalším zlepšením, které popisují na svých stránkách:
Na obr. 376 je parabola o průměru 6,5 m, do ohniska montuje Andrzej, SP6JLW, z
pracovní plošiny transvertor. (Plošina nemá ochranné zábradlí – o to opatrněji
je nutno se na ní pohybovat.) Výkonová část transvertoru pro 9 cm je na obr.
377. Jsou to dva sdružené výkonové stupně s výkonem asi 100 W buzené dalším
(menším), který dodává potřebný budicí výkon několika desítek mW.
Zapojení je
zřejmé z blokového schématu (obr. 378). Pohled na transvertor z boku ukazuje
další komponenty, zakroužkovaná krabička (obr. 379) je oscilátor typu DF9LN
zhotovený u OK1UFL. Je natolik stabilní, že „snese“ i vysoké nároky kladené na
provoz EME. Na dalším obr. 380 je pohled na ozařovač. Kompletní transvertor ve
„vodotěsném provedení“ v ohnisku paraboly je na obr. 381. Že je pásmo 9 cm
velmi praktické, jsme zjistili již po prvních pokusech a je o tom zmínka v
první části v PE-AR 12/2019. Není divu, že je o něj nebývalý zájem v oblasti
profesionální komunikace. Doufejme, že se naše vrcholné orgány zasadí o jeho
alespoň částečnou záchranu pro radioamatérský provoz a pásmo neskončí jako
tuctové WiFi.
Obr. 373. 9cm pracoviště SP6GWB na Černej Guře, JO80JG. Vlevo je transvertor,
vpravo napájecí zdroj 3x 5 V/40 A:
Obr. 374. Spojení dvou výkonových
zesilovačů pro EME v pásmu 9 cm:
Obr. 375. 9cm transvertor SP6GWB pro EME 2. generace se dvěma PA bloky
Toshiba:
Obr. 376. SP6JLW montuje na manipulační plošině transvertor pro 9 cm:
Obr. 377. Pohled do výkonové části
transvertoru pro pásmo 9 cm:
Obr. 378. Blokové schéma transvertoru pro EME v pásmu 9 cm. Konstrukce SP6OPN:
1. Septum ozařovač. 2. Slučovač (rozbočovač) Kathrein. 3. 3dB hybridní slučovač.
4. PA DF1SR 90 W out. (BLF6G38--100). 5. PA Toshiba. 6. LNA DG0VE. 7. LNA. 8. Transvertor DJ6EP.
9. Atenuátor MERRIMAC.R – rezistory 50 W:
Obr. 379. Pohled na transvertor z boku,
kroužkem označen oscilátor DF9LN od OK1UFL:
Obr. 380. Septum ozařovač pro pásmo 9 cm - detailní pohled dovnitř:
Obr. 381. Septum ozařovač a jeho
instalace v ohnisku:
Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Praktická elektronika a
zde byl zveřejněn se souhlasem redakce.
Související články:
Zdroj informací a podklady k článku: OK1AIY , foto : OK1UFL
English version