Minulost a současnost radioamatérských mikrovlných majáků
(@ Pavel Šír - OK1AIY)
____________
Základní popis účelu radiomajáku:
Radiomaják je trvale běžící vysílač. Má svoji přidělenou a telekomunikačním úřadem registrovanou značku a kmitočet zapadající do segmentu pro tyto účely v rozdělených pásmech vyčleněnému. Majáky pracují jak na krátkých, tak i na velmi krátkých vlnách provozem většinou F1 nebo A1 a není vyjímkou ani RTTY.
Výkon je podle potřeby, většinou jsou to jednotky Wattů, na mikrovlnách jen desetiny či setiny Wattů. Rovněž antény nebo i celé anténní systémy jsou účelně konstruované tak, aby pokryly potřebnou část území.
Různých majáků jsou po celém světě už stovky. Tím, že jsou stále v provozu dávají tak možnost aktivně pracujícím operátorům porovnávat závislosti mezi přírodními podmínkami či meterologickou situací a šíření vln.
Umožňují například nastavovat antény nebo i celé přijímací soustavy a hlavně rychle poskytnou informaci o tom, zda je vše v pořádku.
V časopise DUBUS jsou několikrát za rok uveřejněny značky, kmitočty, výkony a použité antény evropských majáků.
Každý stát má svého koordinátora (u nás je to František Janda OK1HH) a všichni dbají na to, aby majáky sloužili co nejlépe.
Historie a součanost radiomajáků v Krkonoších:
Začátek je někdy v polovině šedesátých let, kdy byl na Žalém v Krokonoších spuštěn maják OK1KVR/1. Kmitočet byl na konci
pásma (asi na 145.950 MHz) s výkonem několik mW. Vysílač byl osazen několika tranzistory OC170 a klíčovač se sestával z motorku z magnetofonu URAN, převodové skříňky ze zapisovače ZPA Nová Paka a vypilovaného kotoučku se značkou, jenž ovládal malý pozlacený kontakt. Vše bylo napájeno akumulátory asi 20 let starými, které bylo třeba na Žalý nabité dopravovat. Konalo se to v ruksaku na motocyklu, protože auto ještě k dispozici nebylo a elektrorozvodná síť se tu objevila až za dlouhých 33 let.
V sedmdesátých létech už byl maják rozšířen na 70 a 23 cm. Tenkrát začínalo u nás poměrně plodné období. Radioamatéři stavěli nová zařízení, stanic na pásmu přibývalo a tak bylo zapotřebí, aby nějaký ten signál na pásmu stále byl. To ale byla situace s akumulátorovým provozem již těžko zvládnutelná a tak byl zhotoven maják zcela nový. Pro napájení ze sítě byl namontovaný do uzamykatelné skříně. Klíčovač s diodovou maticí dával značku OK0EA a umístěný byl Jestřabích boudách na Zlatém návrší.
Po nějakém čase se našla možnost umístit vše na televizní věži na Černé hoře. Dík Vláďovi OK1VPZ a jeho dobrým vztahům se Správou
radiokomunikací Východní Čechy jsme začátkem osmdesátých let maják přemístili na to nejlepší místo, které si jen bylo možné přát. A bylo to velké štěstí i proto, že po krátkém čase zmizely z povrchu zemského i Jestřabí boudy.
Umístění majáku za laminátovými okny v posledním patře televizní věže vyřešilo řadu problémů, i když začátky také zcela jednoduché nebyly. Konstruktérovi rozhodně do smíchu nebylo, když mu spočítali pronájem prostoru včetně ochranných pásem kolem antén na několik desítek tisíc korun. Nakonec se to ale vše vyřešilo a dík přízni vedení i Českému radioklubu, který provoz platí, je tam vše včetně převaděče OK0C dosud.
Začátkem devadesátých let byl zhotoven maják na 6 a 3 cm. Byl to vlastně odvážný krok kupředu, jenž umožnil práci na úrovni i v těchto pásmech. Po krátkém čase se ukázalo, že masiv Žalého stíní ve směru na západ a signálu se tady, kde ho právě potřebujeme, nedostávalo. Od myšlenky k činu nebylo daleko a tak se začalo kolektivně pracovat na dalším majáku.
Milan OK1UFL a Jirka OK1MWD zhotovili některé díly jako oscilátor DF9LY, klíčovač i jiné součásti a tak ze starého transvertoru pro 3cm, se kterým jsme kdysi udělali první SSB spojení, vyrostl nový maják pro 6cm, 3cm i 24GHz. Následoval zkušební provoz v Benecku, doplnění o sekci 23 a 13 cm a rovněž o nové antény typu slot pro 3cm. V roce 1996 byl na vrchol Žalého přiveden elektrický proud a současně se zařízením Telekomu byl instalován i maják OK0EL. Antény jsou namířeny na západ, 3cm a 24GHz i na východ přes protější okno. Výhodou je možnost srovnávání s majákem na Černé hoře a ukazuje se, že šíření mikrovln není zdaleka tak jednoznačné jak se myslelo. Z pohledu vzdálenějšího pozorovatele jsou vlastně majáky velmi blízko sebe (10km), jen nadmořská výška je o 300 metrů rozdílná.
Během první poloviny roku 1998 byl kolektivně zhotoven zcela nový maják pro 24 GHz. Byl vlastně rekonstruován transvertor, který již své dobré služby udělal. Rekonstrukce byla materiálově i časově velmi náročná a podílelo se na ní několik přátel od nás i z okolní Evropy. Ale taková je současnost a musíme brát v úvahu velký skok, který mikrovlná technika v posledních letech ve světě udělala. Na 24 GHz je v současnosti situace srovnatelná s pásmem 3cm tak před 10 až 15 lety.
Lze tu udělat i daleká spojení a majáky jsou pro systematickou práci důležitou pomůckou.
Touha po dobrodružství a schopnost stále tvořit něco nového je ale vlastnost většině lidí dána a tak se zdá, že ti skalní radioamatéři budou stále dorůstat. Možná, že nám přibudou nová pásma, která bude třeba technicky zvládnout. Potřeba důmyslných pomůcek bude stále větší a usnadní práci nám i radioamatérům v blízké Evropě.
Související články:
Odkazy na další stránky o majácích:
Zdroj informací: OK1UFL, OK1AIY
Deutsche version